Upíři v Rumunsku

Proč tak žereme upíry?

Pokaždé přemýšlím, jak nazývat články a teď mi v hlavě vězí jen myšlenka, proč vlastně všichni tak žereme upíry ? Upíří filmy, knížky, legendy.. Dokonce i magnetky jsou takové tajemnější, přitažlivější 😊 A tahákem na tento výlet byl Drakula, to je jasný.

Do Rumunska jsme se vydali hned brzy z rána, letěli jsme z Vídně, takže jsme vstávali skoro v noci. Den předtím jsem si krásně nechala zabalit ruku do sádrového rukávníku, už podruhé tedy, tak jsem byla ušetřena dlouhého řízení a pěkně si posnídala cestou mekáč.

Část osazenstva opět nestíhala, ale na to už jsme tak nějak zvyklý. Brzy budeme pořádat atletické závody 😁

Z letiště mají v Bukurešti celkem příjemné MHD spojení a dá se platit kartou v autobuse. Ale kupte si lístky, poslední den nás poctila v autobuse revizorka, moc příjemná paní, naštěstí to holky měli v přepočtu jen za pár stovek.

První večer jsme se pouze ubytovali a šli na večeři. Restauraci jsme našli krásnou, s obsluhou milou, jídlo měli vynikající. Dali jsme si nějakou rumunskou specialitu, Byla výborná jen tedy trochu drahá a co mě v rumunských restauracích překvapilo je, že vám automaticky započítají 10% z ceny účtu jako dýško. Navíc se nedá platit jednotlivě, takže při společném účtu se to špatně rozpočítává a ten, kdo si dá jen něco malého, je na tom vlastně nejvíc bit.

V neděli jsme vstali velmi brzy ráno. Už před 6 ranní jsme byli na cestě na výlet. Překvapilo mě, jak Bukurešť žije i v noci, respektive nad ránem. Všude bylo spoustu lidí, spousta aut a to byla neděle.

Měli jsme objednaný výlet od místní cestovní kanceláře do Transylvánských hor. Když jsme přišli k autobusu, průvodce na nás jíž mával a křičel: "Veronika group ?" Nastoupili jsme si do prázdného autobusu, který přistavili pro nás a až poté ho začali doplňoval ostatními lidmi. Brzy ty autobusy budeme brát celé všude.

Cesta do hor byla dlouhá, trvala téměř 2 hodiny. První zastávkou byl hrad Bran, který je známý tím, že ho Bram Stocker zasadil do svého nejznámějšího díla Drákula. Podobnost je čistě náhodná, na tomto hradě se Drákula nikdy nezdržoval.

Vlad Tepes, známý jako Drákula, je spojován s mnoha legendami a mýty. Přívlastek Dracula vychází z rodového "Drako" a znamená dábel. Vlado Tepes se stal vládcem Valašska v roce 1448 a jeho vláda byla velmi nekompromisní a krutá vůči svým nepřátelům. Jeho nejslavnější čin byl , když se vypořádal s tureckými vojsky tak, že nechal postavit řadu kůlů na pláních okolo města a na každém kůlu nechal probodnout jednoho tureckého zajatce. Tato krutá taktika měla za cíl zastrašit tureckou armádu.

Hrad je vlastně jen takové muzeum jeho památce. Je velmi pěkně zpracovaný, má různé interaktivní výstavy, součástí jsou i středověké mučírny a nebo časový tunel ,což je výtah, který vede do podzemí do chodby a kde se vypráví o historii hradu.

Po návštěvě Branu jsme vyrazili do největšího transylvánského města Brašov, které mělo velmi příjemnou atmosféru. Některé z děvčat se vydaly i lanovkou na vyhlídku nad město a my ostatní jsme si prošly město a jeho přípravy na blížící se advent.

V odpoledních hodinách jsme navštívili ještě zámek Pelisor, což bylo letní sídlo královské rodiny. Cesta na Pelisor byla předlouhá. Takto hustou dopravu jsem snad nezažila ani v Praze.

Zpět do Bukurešti jsme dorazili v pozdních večerních hodinách. Dali jsme si jen večeři a dva drinky a šli jsme do hajan, utahaní.

V pondělí ráno jsme si prohlédli Bukurešť, udělali jsme si asi hodinový okruh po jejích hlavních památkách. Velmi se nám líbil kostel The New "Saint George" Church, jeho výzdoba byla naprosto fascinující. Poté jsme se autobusem ( po zběsilém úprku a hledání zastávky, jak jinak 😁) přemístili do Termálů Bukurešti. Jsou to největší termální lázně v Evropě a byly naprosto skvělé, všichni se je chválili. Já jsem je tedy bohužel proseděla na sedačce u baru, ale i přesto jsem si je velmi užila.

K večeru jsme se přesunuli na letiště s příjemným doprovodem výše napsané revizorky. A stejně za to může Pavla, my tím autobusem nechtěli jet 😂

Rumunsko jako země mi dost připomínala Čechy, ale ty hory , ty byly překrásné . A rumunská architektura, ty domy a sídla, ty byly tak jiné než známe.

Rumunsko je velká, pro nás ne úplně známá země, ale rozhodně stojí za návštěvu.