Sodoma Gomora v Albánii

Název tohoto článku mi dal zabrat 😊 Ale výstižnější asi nenajdu, nicméně přesný wikipeďácký výklad tu nehledejte 😊

Albánii jsme plánovaly skoro 3 měsíce. Vzniklo to jako výlet pro jednu kočku, co se bála létat, ta nakonec neletěla, ale letělo nás celkem 11 dámiček různého věku. A složení to bylo vskutku zajímavé. Trochu jsem se bála, jak se názorově sejdou ročníky 65 a 96 ale super ❤️

Letěly jsme z Vídně, tohle letiště si do budoucna asi zamiluju, jsou z něj super levné lety, je na něj dobrá dostupnost a je krásně přehledné. My se vydaly auty, parkovaly jsme ve Schwechatu a dojely vlakem. Cesta na vlakáč byla za "třemi rohy" a vlakem jsme byly na místě asi za 8 minut. Ve Vídni na letišti jsme se skvěle najedly, objevily jsme vegan a gluten free občerstvení, no totálně jsem se tam do něj zamilovala. Nakonec jsme tam strávily i pár hodin navíc, protože letadlo mělo 2 hodiny zpoždění.

Do Tirany jsme doletěly někdy kolem půlnoci. Hned na letišti bylo vcelku živo, u východu stálo nespočet taxiků a dalších doprav, autobusů, dokonce i půjčovny aut měly otevřeno. Cesta do centra nám trvala asi 30 minut. Dorazily jsme na Skandenbergovo náměstí, které bylo v noci tedy opravdu překrásné. Socha Skandenberga se tyčila do temného nebe, plná síly, úplně brala dech. A co jsme si hromadně zamilovaly, byli ty jejich semafory 😊 svítí celé.. 

Musím říct, že jsem si něco málo studovala o Albánii a její historii a tato země to neměla lehké, praly se o ní v minulosti snad všechny mocnosti. Nedivím se, že se z toho vzpamatovává dodnes. Albánci jsou velmi milí a snaživí, do pár let se stanou turistickou velmocí, navíc s tou přírodní krásou co mají. Budiž jim přáno.

Ubytovaly jsme se na první noc v hostelu v centru Tirany. Ubytování to bylo levné, 5 euro na osobu na noc a velmi skromné. No, tedy, ne skromné, ale hrůzostrašné 😊 Některé z nás to vzaly s humorem a klidem a šly jsme spát oblečené s batohy pod hlavou, některé to vzaly s odvahou a odvážily se i do sprchy a někdo celou noc nespal .. Každopádně děkujeme, nikdy víc :-) ale zase ta cena 😊 Ráno jsme se nemohly z ubytování dostat, pan správce nás tam pěkně zamknul aby mu nás neukradly .. no my se bály tam strávit další hodinu navíc, takže jsme zburcovaly všechno a všechny .

Ve městě jsme si daly ranní kávu a rozdělily se. Co dělala parta dvě nevím ( tedy kecám vím, nic nedělaly můry) a my s druhou částí jsme se šly podívat po Tiraně. Mešita, Pravoslavný kostel, Most Koželůhů, Univerzita, Jezero a park, Multikulturní centrum Pyramida. Tirana je velmi krásná, plná hřišt, určitě se sem vydám i s dětmi ještě. Nikde tedy nemají nic glutenfrei ani bezlaktozy, v tomto jsou hrozní. 

Po obědě jsme vyrazili do Durres. Zastávku najdete v blízkosti Skandenbergova náměstí. Poznáte ji? Ne. Jen podle lidí, co stojí a nic nedělají. Autobusy nejsou označené. Jízdní řády neexistují. Docela dobrodružství. Najednou přijel autobus, vylezl mladík a řval Terminal D. A když víte, že tam máte jet, protože máte google mapy, máte vyhráno 😊 

Nalezly jsme do již plného autobusu a vyjeli na předměstí na autobusové nádraží. Lístky se kupují uvnitř busů u těchto průvodčích. Frajer chodil autobusem sem a tam a stále vybíral vstupné a kontroloval lístky dokola u všech. Doprava v Tiraně je hrozná, kdo má větší auto má přednost, stejně tak silnější, rychlejší, drzejší atd. Kam se na Albánii hrabe Itálie.

Z Terminalu D jsme se už celkem pohodlně vydaly autobusem s označením Durres do Duressu. Tam jsme si na nádraží vzaly taxi a jely do ubytování u pláže. Takhle blízko pláže jsem nikdy nebydlela, pokoj byl krásný, moře nám v noci šumělo pod oknem, krása.

Na autobusových nádražích se daly autobusy celkem pěkně nakonec najít. Všechny byli označené a ve všech je průvodčí, takže lístky se kupují až uvnitř. Příště musíme vyrazit do Sarandy.

Nedělní odpoledne jsme strávily v Durres, daly jsme si drink v hotelové restauraci a pak si šly dát k večeři do steak restaurace. Mňamka to byla. A pak jsme si daly víno.. A gintonik.. A pak se to již nedá publikovat. Verbální sodoma gomora. Ale nasmály jsme se jako dlouho ne. No co byste čekaly od party 11 holek 😊 Z hospody nás kolem půlnoci taktně vyhodili, podívaly jsme se ještě na pláž a šly spát. Velkým obloukem, se spoustou keců, ale nakonec jsme nějak došly. Tyto části se také nemohou publikovat. Kdyby to někoho zajímalo, no musí s námi na další výlet, tyhle historky se dlouho potáhnout. Heslo: Hektor 😊

Ráno jsme statečně vstaly a ve třech se vydaly na výlet. Holky mne nesnášely. Hodinu v buse s opičkou, to chceš 😊 Ale dojely jsme do hor, tam se vydaly na 30 minutový výšlap nahoru, nahoru až do nebe, na plošinu nad jezerem Bovilla. Něco překrásného to bylo. Tady Bůh stvořil ráj. ❤️ Stálo to za to. Takže pokud budete v Durres nebo Tiraně, rozhodně se vydejte na jezero Bovilla.

Odpoledne jsme odpočívaly u hotelového bazénu. Ostatní děvčata byla počas dne na pláži a koupala se. Bylo krásně. Ještě v druhé půlce října nám počasí přálo.

Večer jsme šli na večeři. Ach jo.. Ty večeře v Albánii jsou prostě nepublikovatelné. Pak jsme si daly drink v českém baru. Určitě tam zavítejte při návštěvě Durres. Český Bar v Durres.

Ráno jsme si k snídani dali pár brufenů a kafe ( jo , myslím, že jsme snad ani nespali) a vydaly se pěšky do centra Durres. Staré město je velmi hezké. Navštívily jsme amfiteátr, určitě doporučuji jít i dovnitř, prošly si náměstí, nenašli žádný tetovací salon ( škoda) a daly si nějaké Analkoliky 😊 no, tohle okomentuji, to byli moc dobré drinky, no hrozně nás bavily 😊

K večeru jsme se vydaly na letiště a domů.

No a jak bych shrnula Albánii? Je krásná, je velmi přívětivá, dost smrdí a půlku si přesně nemapatuji 😊 ale co si pamatuji, je ten pocit z ní a ten je: JSEM PŘEŠŤASTNÁ. Všechny výlety se vždy povedou, ale tenhle sedl na 110 % procent. Jak složením děvčat, tak jejich náturou, tak náturou albánců, teplem, sluncem, mořem, jezerem..

Prostě love a sodoma gomora ❤️