Plitvická jezera a Bosna i Hercegovina
Plitvická jezera a Bosna
Na tahle místa jsem se vážně těšila. Hrozně moc. Bosna je dokonce už tolik let na mém seznamu přání a navíc miluju vodu a pokud hraje všemi barvami, o to víc. Tedy ne úplně ráda se v ní koupu, to se o mne ví, jak nemá 28 stupňů, tak už vůbec ne, ale hrozně ráda na ní koukám.
Na Plitvických jezerech jsem již byla asi před 5 lety, takže jsem věděla, co mne asi čeká a o to víc jsem se těšila. A taky že jeli naprosto super lidi, většina z mých blízkých.
Vyrazili jsme z Prahy ve čtvrtek večer ve vypůjčených dodávkách. Zprvu jsem se bála řídit tohle monstrum, ale brzy mi vážně došlo, že to opravdu nic není. No, stejně většinu cesty odřídil Míša, je to takový můj pravěký muž, jen v dobrém řečeno. Prostě asi když si představíte jaký byl chlap před tisíci lety, něco, co teď téměř vyhynulo. . Jde, uloví mamuta, postaví přístřeší, zapálí oheň a já už jen udržuji. Stará se o mne na úkor sebe, takže prostě řídí abych já byla odpočinutá, je mu zima, aby mne bylo teplo, bdí, abych já mohla spát, hladoví, abych byla sytá.
Takže to jen abyste pochopili a já se koukám tak trochu pochlubila 😊
Cesta pěkně utíkala, dotankovali jsme ve Slovinsku, nikde nikdo nebyl, cesty byli prázdné. Přeci jen bylo ještě brzy na hlavní sezonu.
Celkem jsme jeli ve 3 dodávkách, dvě přes Brno a jedna přes Budějovice. Někdy nad ránem, asi po 10 hodinách cesty, jsme dojeli k bosenské hranici a Míša mne vzbudil, protože netušil, co po něm ten nevrlý chlap takhle v šest ráno chce. No já v první chvílí taky netušila, než mi došlo, že jsme na hranici. Jak si člověk zvykl cestovat v rámci EU, úplně zapomene, že nějaké hranice vůbec existují. Zběsile jsme hledali všichni pasy. Po přejezdu se nám vypnuly telefony, to jsme taky nečekali 😊 A ano, uznávám, já jsem s tím měla počítat 😊
V ubytování jsme měli domluveno, že si tam můžeme nechat hned ráno věci a pak teprve vyrazit do parku. A to co nás čekalo, to jsme ale vážně nečekali. Krásná vila, fakt krásná, tolik pokojů, bazén, a ten servis. Pan domácí byl naprosto báječný. Hned nám nabídl, že jeho bratr má cateringovou firmu a mohou nám uvařit a dovézt večeři, což jsme s díky přijali.Za 20 Eur jídlo o 4 chodech, co jsme nemohli pomalu sníst. Ale to se předbíhám.
Hned dopoledne jsme se vydali podívat se do bosenského národního parku UNA. Řeka UNA je tak krásná, že jsem hezčí snad nikdy ještě neviděla. Tolik odstínů modré neexistuje. Překrásná. Velký vodopád byl také famózní. Trochu času jsme ztratili tím, že jsme se vydali po takové děsné cestě nikam, vlastně ani nevím kam, protože jsme nakonec ani nikam nedošli 😊 Příště ten čas využijeme lépe. Odpoledne jsme si dali šlofíčka na břehu Uny a pak jsme se vydali do ubytování, abychom si trochu užili i tu krásnou vilu a holky hoply do bazénu, blázni. Byl ledový jak ta UNA.
Následující den jsme se vydali na Plitvická jezera. Cestou jsme se dostali do dost velkého skluzu, neboť jsme 2 hodiny strávili na hranicích. Takové fronty si pamatuji jen z před 20 lety cestou do Chorvatska. Dlouho nám trvalo, než jsme pochopili, proč se to tak děje. Každý občan Bosny musel naskenovat pas a pak vystoupit a naskenovat si i obličej a otisk. Bosna je velmi přísná hranice na vstupu do EU. Samozřejmě jsme stáli v té nejhorší frontě, dodávka vedle nás měla před sebou skoro všechna auta z EU, tak se na hranici dostaly dobře o půl hodiny dřív.
Do Plitvic jsme přijeli s hodinovým skluzem ale lístky nám v pohodě vzali. Lidí tam bylo celkem dost, na to že byl květen. Okruh nám zabral celý den, ale šli jsme na pohodu, bylo to nějakých 12 km, tak ani nic náročného. Ale dlouho člověk čekal všude fronty, jak na vláček, loď nebo jídlo.
Ale stálo to za to. Květen byl krásný měsíc na návštěvu, příroda se probouzela, všechno kvetlo, počasí bylo tak akorát. Jsem zvědavá, jak jiné to bude zase na podzim, čeká nás téměř totožný výlet ještě na konci září. Pro velký zájem do tohoto krásného místa.