Paříž ve své jemnosti

Nevím proč, ale návštěva Paříže mi vychází vždy po téměř 10 letech 😁 Nyní jsem ji viděla již potřetí a byla vlastně zase úplně jiná, než když jsem byla velmi mladá a i než když jsem byla středně mladá. Ale pozor, stále jsem mladá, tak to jen, aby nedošlo k nějaké mýlce. 

Na tenhle výlet vyjela celkem velká skupina, a jak už bývá zvykem, měla jsem z toho velký strach. Vždy si říkám, že přes 20 lidí nepůjdeme, ale nakonec jsem měkkosrdcatá a vždy někoho doberu, obzvlášť když se jedná o "moje holky".

Jenže tahle skupinka byla fakt boží ! Vůbec nikdo se nikde neztratil, krása, nikdo neprudil, nikdo nic neprovedl, všichni si myslím krásně sedli, ačkoli zastoupení bylo dost různorodé. Bohužel jedna z účastnic nestihla let, což se nám stalo poprvé, a tak o výlet přišla. Je mi to moc líto, ale v danou chvíli se nedá nic dělat.

Odlétali jsme v pátek odpoledne na letišti Paris Beauvais. Letiště je pěkně daleko od Paříže, jen co je pravda. Naštěstí nás tam nabral autobus, který nás odvezl do centra Paříže. Byl pátek podvečer, doprava v Paříži byla extrémně hustá, takže nám cesta trvala více než hodinu. Díky Bohu za soukromý autobus, bylo nám v něm příjemně. Dovezl nás až před ubytování, nikde jsme se nemuseli trmácet, to miluju.

Paní na recepci z nás měla chvíli vítr a stres, ale nakonec začala být milá, asi zásluhou našeho milého mladého Šimona, jehož klidný hlas ji uchlácholil, že 30 lidí zmákne jak nic. Ještě večer jsme objevili skvělou restauraci hned na rohu od ubytování a byla vážně fajn, protože poprvé za historii výletů jsme se vraceli i druhý den na jídlo do stejného podniku.

Na návštěvu božského města jsme se vydali v sobotu hned brzy z rána, které jsme odstartovali někteří snídaní v hotelu , jiní na zahrádce blízkého pekařství.

Nebudu popisovat památky, ani jak byli krásné, to se musí vidět. 

Ušli jsme krásných asi 20 kilometrů, vystoupali jsme tolik schodů, jak na Sacre Coeur, tak na Eiffel, snědli jsme tuny makronek a vypili nějaké svařáky, prostě výlet jak má být.

Pěkně nás proškolilo pařížské metro, myslela jsem si, že po Londýnském to bude pohoda, ale nemohla jsem se mýlit víc. To pařížské je fakt děs 😁 Už jen to, že si musíte koupit za 2 eura takovou měkkou papírovou kartičku, kam si nahráváte jízdné. Ale jízdné na letiště nám nahrát v automatech nešlo, museli jsme přes chlapíka, který z nás byl evidentně nadšený. Takže pro příště musím prozkoumat lepší způsob dopravy a být lépe připravená. Zjistila jsem třeba, že se na letitě dá dostat i tramvají ( bavíme se o letišti Orly, odlétali jsme tam odtud), takže snad bude příště víc čas do odletu a využijeme spíš tuto možnost. 

Na letišti jsme také měli nevšední zážitek, kdy bohužel jednoho z pasažéru (cizích)  nepustili k odletu, byl dost vulgární a opilý. Docela jsme se báli, co se bude dít, když jsme ho slyšeli a viděli, vsázeli jsme se, kdo si toho černého Petra vytáhne a bude vedle něj sedět. No, vyřešilo se to samo. 

Přemýšlím také, kam jsme tenhle výlet běželi, vždycky totiž někam běžíme, a nakonec jsem si vzpomněla. Na metro, nebo možná to byl vlak.. Každopádně zastavil na druhé straně dost dlouhého nástupiště, takže jsme si i zasportovali.

Tento výlet nemá žádnou velkou zápletku, žádné velké dobrodružství, ale to je v pořádku. 

Je to Paříž. 

Decentní, s trochu šansonu a parfému, hedvábným šátkem a sklenkou vína.

A my se ten klid a pohodu náležitě užili.