Neapolský kolaps

Tento článek pojmenovávám trochu s nadsázkou, ale pro mě Neapol byla něco, co jsem dlouho rozdýchávala. No, je to tak, vlastně ani nevím proč, nemyslím si, že jsem křehká princezna, ale aby se mě město snažilo asi 4x zabít, to se mi ještě nestalo. 😁

Musím říct, že jsem byla ráda, že jsem přistála v Praze na letišti.

Ale..

Pravdou je, že mě na to lidé upozorňovali, že Neapol je prostě jiná. Je rychlá, chaotická a ona sama o sobě je vlastně naprosto v pohodě, to jen my turisté jsme v ní trochu na nervy.

Ale víte co, zajeďte se tam podívat a uvidíte sami.

Do Neapole jsme vyrazili na víkend. Sice v lednu, ale ačkoli byla večer zima, přes den bylo krásných 12 stupňů a slunce docela hezky hřálo, i bundy jsme si v kavárně u mimosy sundali. Tady bylo v tu dobu krásných minus 12 stupňů, takže rozdíl byl znát.

Neapol nás přivítala v sobotu časně ráno a už při příjezdu nám nedala nic zadarmo. Měli jsme zamluvená auta přes Booking s plným pojištěním, ovšem v půjčovně měli jiný názor.

Na dvě auta holkám vnutili další, ne úplně levnou pojistku s tím, že jim bez toho auta prostě nepůjčí a že rezervace propadne. Bohužel jsem vzala auta ve dvou různých půjčovnách, protože v té první pak už další malé auto neměli. Takže hned první rada, nepůjčujte si tam auto, to je sebevražda 😊 A za druhé, nemá smysl si dělat pojištění, stejně vám tam dají svoje, ještě dražší.

Co se týká té neapolské dopravy, to je lahůdka. Všichni troubí, a všichni jedou.. Kdykoli, kamkoli.. Objíždějí vás zprava, zleva, do poslední chvíle jedou naproti vám ve vašem pruhu ( na to jsou specialisté lidé na skútrech), kdo je rychlejší má přednost, kdo je větší má přednost, no a když se to nevejde? Tak se to prostě vejde 😊 Tolik nabouraných aut jsem v životě neviděla.

Také jezdí všude, prostě všude. To mne takhle málem srazil chlápek mezitím, co jsem si seděla na židličce v kavárně, nebo když jsem jen tak stála na chodníku. O přechodech nemluvím, tam je to asi standard. A co mne tedy ještě fascinovalo bylo, když policisté zastavovali a kontrolovali auta přímo na kruhovém objezdu, ano, představte si, že prostě zastavíte na kruháči a ostatní vás musí objíždět a nebo když takhle zastavil pán těsně přede mnou a začal si z kufru vykládat věci a odnášet někam do domu. No prostě chaos nad chaos.

Ale teď k těm příjemnějším zážitkům.

První den jsme hned ze startu navštívili Pompeje. Moc hezké místo a jestli se sem jednou vrátím, budeme spíš bydlet v tomto městě.

Historie Pompejí je děsivá, ale zajímavá. To strašné na tom celém je, že lidé se vlastně víceméně evakuovali, ale pak se začali do města vracet a nad ránem už se nestihli evakuovat znovu a zavalili je sutiny ze zřícených budov, pokryl je popel a koho toto nezabilo, tak ten se pak udusil. A nemuselo se to stát. Když nad tím tak přemýšlím, ono se vlastně nic nezměnilo, lidé se nepoučili za ty stovky let, stále nebezpečí podceňují. To lidé z Herkulanea tolik "štěstí" bohužel neměli.

Dovolím si malou ukázku, co jsem našla a dala holkám do itineráře, to bude lepší, je to vážně zajímavé.

👉V Pompejích lidé nejprve umírali právě kvůli tefře (popelu a lapilli), zatímco v Herkulaneu později hlavně kvůli žhavým pyroklastickým proudům.

Dne 24. října (dle dřívějších údajů 24. srpna), asi okolo jedné hodiny odpoledne, započala silná erupce a vznikl mohutný sloupec popela, vynášený do výšky více než 30 km. V této výšce se výstup vyvrženého materiálu zastavil a začal se šířit horizontálně.

Kvůli větrům, které ten den vanuly ze severozápadu, byl hustý sopečný oblak unášen přes Pompeje a dále na jihovýchod. Oblast pod ním se uprostřed dne ponořila do úplné tmy, neboť skrz oblak nemohl proniknout žádný sluneční svit. Římské město tak začal zasypávat sopečný spad rychlostí asi patnáct centimetrů za hodinu. Největší kusy bílé pemzy dosahovaly velikosti tři centimetry.

Kolem půlnoci nastala druhá etapa erupce, o čemž svědčí vyvrhování šedé pemzy místo bílé. Do té doby stabilní erupční sloupec se pod svou vlastní vahou celkem 6× zhroutil a rozlil se po svazích do okolí v podobě extrémně nebezpečných pyroklastických proudů a pyroklastických přívalů. Tato lavině podobná, žhavá (100–1000 °C) směs hornin, popela a plynů, pohybující se rychlostí několika set km/h, spálí a zničí vše, co pohltí

První dvě dvojice těchto nebezpečných jevů k nimž došlo zhruba v 00:00 a 01:00, zdevastovaly jen Herculaneum a ke vzdálenějším Pompejím se nedostaly.

Poté nastalo dočasné zklidnění sopky a spád tefry polevil. Obyvatelé Pompejí, kterým se podařilo ze včerejšího dne z města utéct, se do něj začali vracet. Rychle se však bouřlivá aktivita Vesuvu opět obnovila a v 05:30 se dal do pohybu. Teprve po hodině bylo antické město poprvé zasaženo. Žhavá mračna, která město pohltila a zastavila se půl kilometru za hradbami, se pro velkou část Pompejanů stala osudnými.

Situace se v okolí Vesuvu zhoršila okolo sedmé hodiny ranní, kdy vznikl největší pyroklastický příval S-6. Ten zničil veškeré osídlení v okruhu deseti až patnácti kilometrů.

Všichni obyvatelé Herculanea zemřeli kolem půlnoci při zásahu prvního pyroklastického přívalu (stejná situace v Pompejích nastala kolem půl sedmé ráno, kdy je pohltil čtvrtý příval).

Teplota v Herculaneu dosahovala 240–370 °C (jiný zdroj uvádí 500–600 °C). Tyto hodnoty dokládá na místě nalezené zuhelnatělé dřevo. Lidé zde zemřeli během pár sekund na následky tepelného šoku a jejich těla žár intenzivně spálil.

Herculaneum bylo znovu objeveno v 18. století díky nálezům kosterních pozůstatků.

V okolí kráteru se teplota pohybovala okolo 850 °C, ve větší vzdálenosti byla samozřejmě nižší (ještě deset kilometrů od zdroje to bylo asi 250 °C).

Podívejte se mi na profil na FB, mám tam dost fotek. Kejlovky NaCestach.

Bylo vážně zvláštní chodit tam a vědět. Vědět, že tu žili, byli, že takhle zemřeli.

Druhý den jsme se byli podívat i v Herculaneu a musím říct, že ten se mi líbil maličko víc.

V Neapoli jsme se podívali také do katakomb, další velmi zajímavé místo. Zjistili jsme, jak byli lidé ve 3-4 století pohřbívání, vždy podle postavení a majetku, někteří nad sebou ( ano, někdo poznamenal, že by po smrti nechtěl být pohřben na sídlišti, že stačí, že tam žije 😊). Ti nejméně majetní byli pohřbeni hromadně do země a naopak ti nejbohatší měli vlastní krypty.

Prohlédli jsme si taky typickou Neapolskou čtvrť, podívali se k moři, dali si pizzu a navštívili také známou Španělskou čtvrť. Prý je večer nebezpečná, s tím nevím, zda mohu nebo nemohu souhlasit, nicméně je večer vážně krásná. A nějak jsem neměla pocit, že bych se zde musela bát.

Poslední den nás čekal výstup na Vesuv. Cesta na něj je velmi klikatá. Parkoviště je prý v sezoně dost obsazené, tak chce zamluvit dopředu, stejně jako jsou často vyprodané lístky na vstup, ale my jsme měli pohodu, byli jsme tam skoro sami.

Od parkoviště se jde asi 2 km do kopce po silnici, ale dá se dojet místní dopravou, malá dodávka Vás doveze až ke vstupu. A od vstupu už je to prostě do kopce terénem.

Cestou jsou nádherné výhledy na Neapol, naprosto úchvatné a když dojdete na vrchol Vesuvu, kde stoupá pára z kráteru, uvědomíte si tu obrovskou sílu toho kopce a vzpomenete si, co v roce 79 n.l. provedl a kolik životů vzal. Naposledy Vesuv bouřil v roce 1944. V tomto roce, byla zničena lanovka, která vozila turisty ke kráteru a od té doby se chodí pěšky.

Vesuv je tedy jediný vulkán na území kontinentální Evropy, u kterého v posledních sto letech došlo k erupci.

Ačkoliv je od té doby nečinný (spící), jedná se stále o aktivní sopku. Očekává se, že se znovu probudí. Kvůli silně zalidněnému okolí je Vesuv jedním z nejnebezpečnějších vulkánů světa. Zhruba 700 tisíc lidí žije v červené zóně. V okruhu 30 km dokonce až 3 miliony obyvatel.

A právě možná proto žiji Neapolitáni tak, jak žijí. Rychle, spontánně, jako kdyby každý den měl být ten poslední.

Možná bychom si z nich nakonec měli vzít příklad.

Možná na Neapol změním názor.