Navždy Řím

Po roce opět v Římě.

Rok se s rokem sešel a my se zase potkaly v Římě.

Stejné datum, stejný kemp, jiná parta, jiné zážitky. 

No jo, je to Řím, co dodat. Ta velkolepá nádhera, kde historie prýští ze všech stran.

Tentokrát jsme si malinko polepšily v ubytování, neměly jsme stany jako loni, ačkoli byli boží, ale bungalovy. Pro ty dospěláky jsem uznala, že to asi bude lepší. 

Tentokrát s námi nebyly žádné dětičky, tak jsme nasadily svižnější tempo a zvládly jsme toho o něco víc než minule.

Kdo jste ještě nebyl v Římě, vážně byste tam měli zaletět ♥️

Hned po příletu jsem ty chudáky zase donutila ujít pár kilometrů s batohy. První kroky mířily do Baziliky Sněžné Panny Marie, odtud přes fontánu di Trevi a Španělské schody k Piazza del Popolo.

Tady se odehrála asi nejhezčí část výletu, doufám, že jste všichni už viděli video. 

Naše tanečnice Evka (už tančila i v Paříži) a závorka druhá (tímto ji přiděluji tuto přezdívku) roztančila celé náměstí. 🙏 Stačilo aby jakýsi muž zahrál pár taktů velmi známé melodie a Evka už zpívala a tančila tak, že se k ní přidalo tolik lidí a zavládla tak báječná podvečerní atmosféra, že to ani nejde popsat. Myslím, že ten pocit jako ve mně, to v nás zanechalo ve všech.

Na ubytování jsme dorazily celkem pozdě, v kempu změnili co mohli, posunuli recepci, informace, zařídili vyvolávají systém jak na poště. Je vidět, že jim to tam šlape. Jsem zvědavá, co nás čeká příští rok.

Následující ráno jsme se vydaly na strastiplnou pouť ( ty fronty, ach ty fronty a tolik lidí) a to jsou Vatikánská muzea a jejich Sixtínská kaple. Využili jsme vstup poslední neděli v měsíci zdarma a znamenalo to přijít hodinu před otevírací dobou a vystát si dvouhodinovou frontu. Ale stálo to za to, to zase ano. I když musím přiznat, že ostatní kaple se mi asi líbily i víc, než zrovna Sixtínská. A moc se mi líbila výstava egyptských památek, už se těším do Káhiry na podzim.

Kolem oběda, když jsme se dostaly z muzeí ven, nás nechtěli pustit do Vatikánu, na svatopetrské náměstí. Všude byla policie. Ale než jsme ho obešly, že si dáme oběd v jedné moc skvělé, maličké restauraci, tak ho zase otevřely, takže jsme nakoukly. Oběd jsme také stihly, ale pak už jsme nestíhaly nic 😀 Na obědě jsme strávily neplánované další dvě hodiny. 

Další naše kroky vedly zpět do Říma, na náměstí Piazza Navona, k Pantheonu ( tam šli nakonec jen dva z nás, ostatním se už nechtěla čekat další obří fronta), podívaly jsme se na pahorek Aventin abychom viděli baziliku Sv. Petra, ale tam jsme opět vynechaly frontu tedy, takže jsme ke klíčové dírce nešly a jinak za to pahorek asi úplně nestál tedy.

V podvečer jsme se vrátily do centra, zašly jsme si na výbornou večeři a po soumraku jsme se vydaly na noční Řím. Kapitol, Colloseum, Forum Romanum a noční Fontánu di Trevi, což bylo přání jedné z nás, vyslovené již před několika týdny, které nešlo nesplnit. Na tuto pozdní trasu nás už zbylo opravdu jen pár, za to jsme si to vážně užili, ať již šlo a zběsilou jízdu nočním MHD, cvičením na zastávce MHD nebo tulením se k jakýmsi individuum v autobuse, protože jahody, ty se udržet prostě musí.

Někde mezi pahorkem Aventin a nočním Římem vznikla ještě naprosto nezapomenutelná historka, kterou se ponasnažím zreprodukovat.

Poseděly jsme na kávě, aperolu a drobných pochutinách, holky byly unavené, hladové a většině se chtělo čurat. No, slovo dalo slovo a v plénu byly vtipné historky z minulých cest. V tom se ozvala Monča a říká: " já nevěla, že je soutěž o nejvtipnější historku. Mne jednou srazila v lese srnka na bruslích." A to jsme se začaly všechny smát s vlastní představou jak to asi mohlo vypadat, když do toho se otočí Renča a zcela vážně pronese: " tak tohle ti nevěřím, srnky na bruslích totiž neumí."

No, nevyznívá to tak vtipně jako na místě, ale věřte mi, od té doby se jen řekne Srnka a všichni se smějí. A dodnes mne provází představa srnečky, jak si tak jede po cyklostezce lesem, na kopýtkách brusličky a do toho se jí připlete Monča.. Chudák srna.. Jak to bylo doopravdy si necháme pro sebe 😊

Pondělní den jsme využily k návštěvě Palatina, Forum Romanum a Collosea. Tyto památky jsou sami o sobě časově velmi náročné a je škoda si je neprojít s dostatečným klidem. Poslední večer jsme se vrátily do kempu celkem brzy a ještě jsme alespoň trochu poseděly a poklábosily. No, o další historky nebyla nouze, ještě teď mne oři té představě bolí tváře.

Pár praktických informací z Říma: 

❗Centrum se dá procházet krásně pěšky, není potřeba využívat žádnou dopravu

❗Když už dopravu potřebujete, není potřeba si kupovat žádné lístky, v branách označených Tap&Go jen pípnete kartu. Zprovozní vám to lístek na 100 minut za 1,5 Eura.

❗Pokud jedete vlakem, například z letiště, nezapomeňte si označit vstupenku ve validátoru. Nejen koupit, ale i pár kroků dál označit

❗Překvapilo mne, že na rozdíl od jiných Italských měst zde skoro nikde netrvaly na tom, že musíme účet platit společně a skoro nikde nám nenaúčtovaly coperto 

Bylo nás tentokrát 32. Fakt množství lidí, ale nakonec to vlastně všechno báječně dopadlo. Sešla se úžasná parta, fakt že jo. Za to vám holky moje ( a jeden kluku) moc děkuju.

Řím pro mne hodně znamená a navždy zůstane v mém srdci jako město, kde jsem potkala jsou velkou lásku, tak vám děkuji, že jste to tam přesně po roce oslavily se mnou a navíc s takovou parádou ♥️