Mokrou nohou v minulosti

Matera podruhé. Pro její nesmírnou krásu. ❤️

Už od ledna jsem se těšila do Matery. Vlastně ne, v loňském říjnu jsem se rozhodla, poté, co jsme prošly s holkami skalním městem, že sem se jednou vrátím. A od té doby jsem se těšila, až to přijde.  No, popravdě jsem si moc nevěřila, takové věci si totiž slibuji často. Ale sem jsem se opravdu vrátila a jsem za to moc ráda.  Vždy si totiž říkám, že podruhé to na stejném místě není ono. A vlastně není, jen tady jsem to došperkovala, takže to vlastně bylo naprosto a úplně boží.

Bylo nás tentokrát jen 8, takže velmi komorní skupinka po nedávném výletě. Letěli jsme z Vídně, kam jsme se dostali vlakem a zpět poté do Prahy.

V Bari jsme z letiště jeli vlakem do centra Ferrotramviaria. Dá se jet i autobusem do centra, autobusové zastávky jsou hned před východem z letiště. Autobusem je to tedy o něco delší, ale zato podstatně levnější. Lístek stojí 1 euro, oproti 5,3 Euro za vlak, takže rodině se to již vyplatí.

Ubytovaní jsme byli v moc pěkném apartmánovém turistickém ubytování. Za málo penež, fakt dost muziky. A hned u vlaku.

V sobotu ráno jsme si přivstali a vydali se na cestu do Matery. Jezdí tam vlak, opět společnost Ferrotramviara, Vlakové nástupiště do Matery je vlastně na samém konci ( nebo začátku) nádraží. Z venku je to samostatná budova, trochu bokem od budovy nádraží, ale uvnitř se to dá projít. Neptejte se mne ale jak 😊 Jednou se nám to povedlo, podruhé už ne. Koleje do Matery jsou navíc v prvním patře, takže si na hledání správného nástupiště dejte trochu prostoru a neběhejte na poslední chvíli, na což my jsme expertky 😊

Cesta do Matery trvá celkem asi dvě hodiny, je s přestupem, takže v Altamuře musíte přestoupit. No, ta krása za trochu těch starostí opravdu stojí.

Jako první jsme se v Mateře vydali do bezlepkové pekárny, kde jsme já a Janča prožily tři food orgasmy v podobě čokoládového, pudinkového a meruňkového croissantu a ostatní si zatím dali kafíčko.

Matera byla tentokrát pojata turistiky, takže jsem příslušníky tohoto výletu trochu honila, abychom si stihli dát pěknou tůru a vrátit se zpět. Přestože se všichni pořád courali a někde se fotili, nakonec byli rádi, že jsme se vrátili zpět za světla a v pořádku 😊

Krátkou cestou přes skalní město jsme se vydali ihned k visutému mostu do kaňonu nad říčkou Gravina, kde se nám otevřel nádherný výhled do krajiny. Slezli jsme úbočím dolů, přešli dost houpavý most a začali se šplhat na protější vrchol. Cesta to byla krásná a náročná. Téměř nahoře jsme se už konečně dostali k původním jeskyním, kde ještě v nedávných dobách žili lidé a které bohužel dnes asi slouží turistům jako WC.

Cesta vedla po turistické červené. Nešli jsme ji však celou, ale jen asi 8 km. Rozhodně doporučuji, pokud zde budete si zajít i dál, než jen na vyhlídku na Materu. Zhruba v polovině stezka vede zpět dolů k říčce , kterou jsme překonali  přes stavidlo a kousek za ním jsme našli úplný poklad. Soustavu několika jeskyň s dostavěnými kamennými stavbami. Nevím jak jinak to nazvat. Za kamenným obloukem, vstupem, do asi kostela se nacházeli menší "místnůstky" , které již byl vlastně ve skále. No, nejlepší bude si prohlédnout fotky na mém facebooku aby to bylo lépe pochopitelné.

Matera je vlastně na seznamu UNESCO právě z důvodu výskytu člověka již z dob paleolitu, což je zhruba 1 milion let př.n.l. Zacituji si wikipedii: " Území Matery je osídleno již od paleolitu. Nacházejí se zde neolitické jeskyně, vydlabané v tufové hornině. Město bylo údajně založeno Římany ve 3.století před naším letopočtem jako Metheola. "

Těsně před koncem trasy jsme se s ubíhajícím odpolednem odchýlili z červené turistické stezky, slezli opět dolů k říčce, proskákali něčím nejmenovaným a děsně pichlavým a u potoka bylo v plánu se opět napojit na stezku. A tady začalo to dobrodružství, bez kterého se žádný můj výlet nejspíš už nikdy neobejde 😊 PS. Plánuju to , to je jasný, ať je na co vzpomínat. 

Plánovaný most přes řeku měl jaksi absenci. ☝️😁 No nic, dle plánu B byl za záhybem řeky brod, který také asi nevěděl že tam má být. Co teď? Vracet se nám nikomu nahoru na skálu a jít zpět 8 km nechtělo, Takže nezbývalo než přebrodit potok, který měl všude tak špatný přístup ze břehu k vodě, že to nešlo a když už měl přístup k vodě, nešel zase nikde přeskákat. Taková slušná patovka 😊

 Protože jsme ale holky šikovné a měli jsme s sebou siláka Matyho, tak jsme si ten brod prostě vytvořili. Musím říct, že jsme byli za celkem slušnou turistickou atrakci, bláznivé postavy kutálející kameny do řeky. Nakonec jsme ten správný dokutáleli, stejně tak jako se našel ten pravý klacek, kterým jsme to zapřeli a odvážná Sylva udělala první krok po vratkém kameni a skočila přímo doprostřed potoka na pevný balvan. Hurá 😊 Výborná spolupráce a koordinace již sehraného týmu se vyplatila. 

Tak jsme začali jak laňky přeskakovat všichni říčku. Někteří méně odvážní, jako třeba já, jsme si sundali boty a na první skok vyskočili z blátíčka u břehu, protože jsme se k tak obrovskému skoku neodhodlali, obzvlášť na ten vratký kámen. Další přeskoky už šly lepší, ale každopádně to bylo veliké, mokré, dobrodružství. No , kdo jiný může říct, že se v únoru brodil bosýma nohama v Itálii v potoce cestou z paleolitních jeskyň taky že 😊

Po tomto krásném turistickém výletu jsme se ještě prošli po Mateře a jejích krásných skalních domech, dali si Limoncello Spritz a večer se vydali zpět do Bari.

V neděli jsme navštívili Alberobello. Ráno jsme trochu bojovali s jízdenkami, neboť nám je v jednom obchodě nechtěli prodat na kartu a ještě zpáteční, ale pamatovala jsem si, že to prostě jde, takže jsme nakonec našli ten správný. Do autobusu jsme se klasicky nacpali, tentokrát, oproti říjnu, vzal autobus i stojící lidi. U uličkách Alberobella si udělali krásné dopoledne, a pak se vydali pomalu na letiště. Alberobello popisovat nebudu , to jsem již dělala v minulém výletu.

Cestou na letiště jsme se přiblížili kousek za centrum městským autobusem k pláži, podívali jsme se na moře a tam odtud jsme to došli. Nachodili jsme tento víkend opravdu hodně , hodně kilometrů. Ale pláže tu nemají tedy moc hezké, no, nevím jak v létě, ale nezařadila bych je mezi top pláže, které jsem už viděla.

Přílet do Prahy byl poklidný, všichni jsme byli dost unavení, nachození, někteří trochu nemocní a nejmenovaný puberťák trochu vzteklý. Ale zdárně jsme nejen přežili, ale i si to užili. 

Jeskyně v Mateře za to stály, to bylo to TOP výletu. Jsem ráda, že jsem se vrátila. ❤️