Lloret de Mar, Barcelona

Španělsko mám ráda. Fakt ano. Španělé jsou tak temperamentní, nátura přesně pro mne 😊 A i přesto jak mám Španělsko ráda, jsem se na tenhle výlet netěšila. Ale vůbec 😊 Měla jsem strach. Prachsprostý strach, jak to všechno zvládneme.

Začalo to nevinně, Malinká (rozumějte Jaruška) přišla s tím, co budeme dělat na podzimní prázdniny, najdi něco Veru. Tak jsem našla. Španělsko, 4 dny super. Lloret de Mar a pak Barcelona? Perfektní. Ubytko s polopenzí? A to vše vyšlo na 6000? No bomba.

A tak se najednou začaly nabalovat další a další kámošky. A kámoška vzala kámošku a ta celou rodinu a pak se přidaly i nekámošky, co se teprve staly kámoškami, no znáte to. A výsledkem bylo 36 lidí. Uff..

Takže už chápete ten strach? Vždy mám pocit, že jsem prostě odpovědná za úplně všechny. A to už je panečku mega stres toto.

A stres vlastně začal už tím, že jsme odlétali z letiště v Pardubicích. Děkujeme , už nikdy více.

Byla jsem už na pár letištích, velkých i malých, ale to, co se děje v Pardubicích? To jsem úplně nepochopila. Jedná se o ospalé malé město? Nebo jen zaměstnanci letiště jsou ospalí lidé? Na Security odbavují jedno člověka 10 minut.. Ano, vážně. Bedýnky slečna podává po jedné a ne, ne, ne, nemůžete nechat mobilní telefon v kabelce, stejně jako ho položit vedle bundy, protože na bundy , na ty je jiná bedýnka. Tolik času jsme nečekali nikdy ani v Praze, nebo Miláně, nebo Barceloně či Benátkách. Prostě nikdy jsem ještě nikde tak dlouho nečekala. A to přede mnou bylo 200 lidí a ne 30.

No, málem jsme vlastně do těch Pardubic ani nedojeli, jsou prostě zakleté. Vlak z Prahy byl totiž nějaký zase pro změnu asi rychlejší, čekali jsme příjezd až za 10 nebo 15 minut a najednou jsme stáli ve stanici a někdo řekl, "hele, nejsme v Pardubicích?" To vám byl úprk, to byl vážně vtipné. Děti vystupovali bez bot, batohy jsme vyhazovali ven, kočárky též. Podařilo se a dokonce jsme tam ani nic zapomněli. Díky bohu.

A divočina pokračovala 😊

Let proběhl tentokrát ne tak hladce, jak jsme zvyklí, vzlet byl prudký, při něm byly turbulence a klesání bylo tak prudké, že mi vzbudilo malou Bobinu se strašným pláčem, jak jí bolí ouška ☹ Při zpáteční cestě už byla dobrá, to jsme ani nevěděli, že jsme přistáli.

No abych to zkrátila, transfer byl pomotaný, pokoje v hotelu také, ale já jsem se téhle cesty bála, jak jsem psala, tak jsem měla vše 3x ověřené a vytištěné. Potvrzení od všeho, jak jsem objednávala, kolik, kde atd. Setkali jsme se ale s milou řidičkou i recepčním, takže to vše dobře dopadlo. I večeři jsme stihli. A večer ještě diskotéku.

Ráno jsme se probudili do deštivého dne, takže jsme byli nuceni počkat na slunce v hotelovém baru, děti si zahrály kulečník, zařídily si v nějakých autíčka a vlastně se tak pěkně zabavily sami, jak jich bylo dost a byl to takový pěkný věkový průřez, od nejmenších až po vlastně dospělé dítě.

Tohle mám ráda, jsem vždy tak pyšná na ty "naše" děti, jak se velké starají o malé, malé vzhlíží ke svým velkým kamarádům a i nové většinou hezky zapadají.

Kolem oběda jsme vyrazili na pláž a kousek stezky Cami de Ronda. Je překrásná, určitě doporučuji. A protože jsme celkem šílené, táhly jsme tam s holkami kočár. Takže ano, dá se i s kočárem 💪😂

Odpoledne se neslo v duchu her, aneb jak zabavit děti. Takže : "chyť puberťáka, seber Štěpánovi botu" , nebo trakaře, skákat žabky a podobné. Myslím, že jsme se bavili nejen my, ale celá pláž a přilehlé okolí. Nejlepší byla hláška už nevím koho, "vy jste byli jak lachtani, nahoru, dolů", prý trakaře. No popravdě to vážně bylo dost těžké, znáte tu hru, jak vás ve dvojicích jeden drží za nohy a druhý chodí po rukou. No, dokud byly trakaře děti, tak to šlo, ale jak jsme se obrátili, tak nás prostě neudržely. Nebo my jsme se neudrželi? Kdo ví.

V pondělí nám přálo vysloveně letní počasí, takže jsme celý den strávili na pláži, někteří odvážlivci se i koupali.

LLoret de Mar je moc hezké město celkově, už jsem tu byla podruhé a ráda ho doporučím i na takovou tu pravou, letní dovču. Hotel se nám také líbil, zázemí měl fajn, menší bazének, čisté pokoje.

Na úterý ráno byl objednaný autobus a přesouvali jsme se do Barcelony. Můj první autobus, už k tomu došlo. ❤️👍Byla to paráda, žádné čekání na městskou, hledání zastávky, pěkně nás vyzvedl u hotelu, vyhodil, kde jsme chtěli a měli jsme ho jen pro sebe. Cenově to vyšlo téměř stejně.

V Barceloně jsme se rozdělili na několik skupin, podle různých programů.

Měla jsem připraveno několik verzí tras, podle toho, co kdo z nás chtěl navštívit. Někdo chtěl vidět Sagrada Familia, někdo park Guell, někdo barcelonský stadion a někdo všechno.

Během dne jsme se různě potkávali a míjeli, bylo to moc pěkné.

Byla jsem v Barceloně již podruhé a musím říct, že tentokrát se mi líbila asi o něco více než při mé předešlé návštěvě. Asi jsem už nebyla tolik vyděšená a víc jí vnímala.

Večer jsme se všichni sešli u Sagrada família a musím říct, že stejně jak je impozantní ve dne, tak je naprosto překrásná i v noci. A klasika - hřiště u Sagrada Familie, tam odtud jsme nemohli dostat děti. Pěkně jsme se tam odpočinuli, já si stihla zaběhnout do bezlepkové pekárny a tam ji vykoupit, a poté se vydali ještě na noční procházku přes gotickou čtvrť, Oblouk vítězství až k památníku Kryštofa Kolumba, který tedy bohužel večer nasvícený není. La Ramblou jsme došli na Placa de Catalunya, odkud jsme se vydali už na letiště.

Strávili jsme noc na barcelonském letišti a musím říct, že barcelonské letiště si nezadá z polárním kruhem a jeho klimatem, docela slušně jsme tam v noci vymrzli. Klimatizace jely naplno a barcelonské letiště není tedy jedno z nejpřívětivějších pro noční cestovatele. Naštěstí noc byla krátká, protože už kolem čtvrté ráno jsme se začali chystat k boardingu.

Abych tedy letiště jen nehanila, našli jsme velmi pěkné místo k odpočinku a vlastně jsem usínala s pohledem na něco, k čemu chovám velkou lásku. (Jo, někdy se dívám na Míšu jak spí, ale takovou lásku k němu v tu chvíli nechovám, neboť se na něj dívám povětšinou, když nemůžu spát, jak chrupká 😂) Tuto noc jsem se dívala jsem se na letištní plochu jak přistávají a vzlétají letadla, takhle jsem usínala poprvé.

Brzy ráno jsme přistáli ve Vídni a hned z letiště jsme se vydali do Prateru, počasí nás překvapilo a sluníčko krásně svítilo, takže jsme posnídali na zahrádce kavárny a děti se mezitím vydaly na atrakce. To, co jsme nestihli utratit ve Španělsku, jsme hravě zvládli nechat tady. Puberťáci se dokonce vydali na jakési atrakce, ze kterých se nám ostatním dělalo špatně jen jsme je viděli.

V odpoledních hodinách jsme se přesunuli na vlak z Vídně, který měl tedy hodinu zpoždění. Ty vlakové dopravy nás tento výlet nějak zlobily, ale nakonec jsme šťastně dojeli.