Letní dovolená v Řecku, moře, vedro a jedna zlobivá pneumatika

Na konci srpna jsme se s rodinkou vydali na řeckou pevninu. Letěli jsme do Athén z naší oblíbené Bratislavy a můj drahý vymyslel, že se do Bratislavy dopravíme vlakem. Hned na začátku cesty jsme se tak dostali do skluzu – vlak měl více než devadesát minut zpoždění. To by bylo, abychom zase někam neběželi.

Nakonec jsme to na letiště zvládli úplně v pohodě. Po příjezdu jsme si vzali z nádraží Bolta, tak jsme tam byli rychle. A bratislavské letiště je malé, přehledné a všechno tam krásně odsýpá. Ještě jsme si tam dali k večeři výborné ovesné kaše. 

Do Athén jsme přiletěli až v noci, takže jsme první noc strávili v Artemidě, městě kousek od letiště. Hned po příletu jsme si na letišti půjčili auto, a protože byla půlnoc, byli jsme unavení a já anglicky neumím vůbec dobře, odsouhlasili jsme skoro všechno, co nám nabídli. Za pojištění předmětného jsme pak nechali opravdu ranec. Už jsme se viděli v postelích. Jediná Bobina byla plná energie, ta spala celou cestu a ještě se nechala nosit po letišti s předstíráním spánku, můra jedna. 

Ráno jsme si užili snídani, koupání a první pohled na moře. Artemida byla moc hezká, pláž také, a pak už jsme vyrazili směrem na Peloponés. Do dalšího ubytování nám cesta trvala skoro tři hodiny. Cestou jsme míjeli čtyři mýtné brány, u kterých se tvořily fronty, takže jsme se pěkně zdrželi. A aby to nebyla nuda, auto začalo hlásit nízký tlak v pneumatikách. Tak jsme poprvé zastavili a dofukovali.

Když jsme konečně dorazili do ubytování, skočili jsme rovnou do bazénu. A bylo tam nádherně. Osm domečků bylo šikovně rozmístěných v zahradě tak, aby měl každý dost soukromí. Uprostřed bazén, dětské houpačky, kolem klid, k moři jen kousek. Moc se nám tam líbilo.

Další den jsme vyrazili na nejbližší pláž, na oběd a projít okolí. Jenže procházky se při čtyřiceti stupních úplně samy nenabízely. A hádejte co? Zase jsme dofukovali pneumatiku.

Večer jsme hledali nejhezčí pláže Peloponésu a plánovali, co všechno se dá objet v rozumné vzdálenosti. Navštívili jsme také starověký Tirynt – opevněné město mykénské civilizace, jehož obrovské "kyklopské" hradby dodnes působí neuvěřitelně. Spolu s Mykénami je zapsaný na seznamu UNESCO. Cestou odtud jsme se zastavili na překrásné Karadi Beach s kouzelnou zátokou a jeskyní.

Jenže pneumatika byla zase skoro prázdná. Odpoledne jsme tedy strávili telefonováním, řešením, co s tím, a nakonec výměnou pneumatiky. Museli jsme to zaplatit ze svého s tím, že nám to pak proplatí. Aspoň jsme zjistili, že je to v Řecku překvapivě levné. A nakonec to sice proplatili, ale strhli administrativní poplatek v téměř totožné výši. Marně jsme se dohadovali při návratu, že se nejedná o naše zavinění, a tím pádem pojistnou událost, protože v pneuservise nám řekli, že ta díra byla už opravovaná a ne jednou, takže nám vlastně dali auto ve špatném technickém stavu a nezpůsobilé k jízdě. No co bychom taky nechtěli za téměř 12 tisíc, na které nás vyšlo. Musím říct, že nás to celé pěkně naštvalo a příště hodně popřemýšlím, zda si někde budu půjčovat auto na letišti. Zatím se mi to nikdy nevyplatilo. Nejlepší to vždy bylo až v místním městských půjčovnách. 

Další dny jsme nakonec trávili hlavně na Tigani Beach, kterou jsme si úplně zamilovali. Lehátko za pět eur? Za mě velké wau! K tomu slunečníky, houpací sítě zdarma, půjčení kajaků a paddleboardů také. A když se vám nechtělo nikam chodit, obsluha vám z blízké restaurace donesla jídlo nebo třeba piña coladu až na pláž.

Kajaky jsme si samozřejmě půjčili a dopluli do "milenecké jeskyně". Byla opravdu veliká a nádherná – prostě taková, do které vplujete a hned máte pocit, že jste objevili malé tajné místo.

Podvečery patřily bazénu. Bobina se během týdne naučila plavat nad vodou i pod vodou, skákat a navíc vymyslela úplně nejlepší plavecký styl: ptáčka. Roztáhnete ruce, nohy a skočíte placáka. To jsme se opravdu nasmáli.

Aby to ale nebyla jen idylka, přišly i ty trochu prudivější chvilky. Však to znáte: pětileté dítě pořád něco chce, puberťáci chtějí spát nebo jíst a bez wi-fi je to občas skoro na zabití. Chlápkovi je na slunci horko a ženská se po dvou hodinách na pláži začne nudit. O zábavu tedy bylo postaráno a nuda fakt nebyla. Někdy dokonce létaly i vražedné mušle.

Domů se nám vůbec nechtělo, ale vrátili jsme se opálení, odpočatí a zvyklí na krásných čtyřicet stupňů. O to hůř se nám aklimatizovalo na místní nehezké deštivé počasí, které nás přivítalo doma.

Ale Řecko? To bychom si dali zase hned. ❤️