Laggo Maggiore, Miláno

Letos Itálie asi popáté.. Myslím, že se brzy začnu učit italsky.. Tedy, už jsem začala, jeden večer ve vaně jsem si četla základní fráze a pak vlastně zapomněla, že se to chci učit. No , asi to dám praxí, jako tu moji slavnou angličtinu :-D To mne život taky donutil a vlastně mi vůbec nejde. Nicméně vždy a všude to nějak dopadne, většinou dobře. Ale zrovna v té Itálii je to takové komplikovanější s ní. Ale teď již k výletu.

Tahle Itálie začala pěkně zostra už v Praze, tři z našich dobrodruhů to vzali jako Last minute a kam se na ně hrabe lednová Bila, která doběhla na letiště a ještě skočila do obchodu 😊 Tihle tři byli ještě asi 40 minut před odletem v Boltu na okraji Prahy, boarding už dávno běžel a já je jen bezmocně sledovala se srdcem v kalhotách na mapě v mobilu, jak se hýbou směrem k letišti.

My ostatní jsme schválně čekali před gatem, než doletí naše letadlo a začnou hlásit, že už je opravdu TEN čas. Odlétali hned z prvního gatu od vstupu, takže štěstí bylo na naší straně a oni to vážně stihli :-D a stejně jako po vzoru Bily byli nakonec v tom gatu první a ani nevím, jak se tam dostali. Zdárně jsme všichni odletěli. To by však nebyla Itálie, abychom v ní neměli problémy s dopravou, k tomu se snad dostanu.

Tento článek píšu s dost velkým odstupem od doby, kdy jsme tam byli, tak už ani nevím, jestli si na všechno vzpomenu. Moje literární inspirace odchází asi s množstvím únavy na konci roku, možná s nástupem šera a podzimu.

V Itálii jsme byli ubytováni v moc hezkém penzionu, Residence Malpensa. Není to daleko od letiště a zajišťují pro své klienty i zdarma svoz z letiště, takže naprostá paráda. Pokoje byli čisté, pěkné, prostorné.

Hned první den jsme si dali takovou malou tůru. Místo je tedy docela vzdálené k nějaké MHD dopravě, čekala nás tedy cesta 5 km do blízkého města Sesto Calende na vlak, tam jsme se přemístili vlakem do města Arona, kde jsme se prošli městem a hlavně vystoupali na vrchol k soše San Carlo Borromeo, kde je úžasná vyhlídka a hlavně, do sochy se dá vejít a po děsných schodech se dostat až nahoru. Jak nemám ráda výšky, tak mne takové nápady vždy lákají a tady jsem to vážně nezvládla a dostala asi všechny záchvaty, které jsem dostat mohla, od paniky, úzkosti až po klaustrofobii. Ale bylo to naprosto peckové, když se tak zpětně ohlédnu.

Po návštěvě Arony jsme se přeplavili na druhou stranu jezera a navštívili město a hrad v Angeře. Ačkoli se nám původně nechtělo platit dost vysoké vstupné, nakonec jsme všichni usoudili, že to vážně stálo za to. Tak tam taky běžte, stojí to za to. Chtěla jsem ještě do města Ispra, ale to už jsme nestihli, tak snad příště.

Domů jsem opět přepluli do Arony a na vlakovém nádraží zjistili, že nejezdí vlaky 😂 Všude mraky lidí, náhradních autobusů a nevím, jestli řidiči sami nevěděli kam jedou a přes jaká města jedou, nebo jestli nás schválně odmítl, ale náš autobus co vlastně údajně nebyl náš odjel, další měl naprosto obrovské zpoždění, tak jsme tam nakonec čekali asi hodinu a půl, než jsme odjeli. Pak nás čekala ještě 3 km cesta domů lesem, už ve tmě, no, to bylo zajímavé 😊 ale naši chlapci byli úžasní, krásně si nás vedli jak stádečko, jeden vpředu, jeden z boku a poslední uzavíral, aby nás neukradli asi.

Další den jsme se vydali do Milana. Samozřejmě zase vlakem . Tedy jak a kde zjistit, jestli jede vlak nebo opět náhradní autobus, to nevím asi dodnes. Čekali jsme prostě na zastávce, půlka na vlakové, půlka na autobusové. Přijel autobus. Tedy opačným směrem, což bylo super, takže jsme alespoň věděli, že jezdí stále náhradní autobusy. Zavolala se tedy zpět nádražní parta a dojeli do dalšího města busem, kde jsme přestoupili na vlak do Milána. A tam nás čekala krása.

Miláno je vážně krásné. Nečekala jsem to . Je to takový mix moderních budov, až má člověk pocit, že je v Dubaji a staré klasiky jako Duomo Milano. Překrásný chrám. Dost bych ho přirovnala ke španělské Sagradě, jen je menší. A moc se nám líbilo v Galerii Viktora Emanuela. Holky se zatočili na býčích varlatech, doufám, že jim to přineslo slibované štěstí. Najedli jsme se v naprosto úžasné pizzerii Assaje, měli pizzu bez lepku a laktozy pro mě a byla vážně, vážně výborná. Skoro tak dobrá jako v Budapešti.

Milano dýchá takovou zvláštní atmosférou. Takový jakýsi "uspěchaný" klid se mne rozléval. Všude plno lidí, ale přesto jsem neměla pocit stresu ale klidu a pohody. Moc se mi líbilo.

Na cestu zpět na letiště jsme měli koupené jízdenky od Terravisonu na autobus na letiště. Určitě doporučuji koupit online předem, bývají dost plné. A cestou byla pěkná zácpa, v neděli večer bylo Milano dost ucpané i na cestě ven z města. Autobus měl zpoždění ale letadlo nakonec díky bohu taky. Takže jsme to krásně zvládli nakonec. ❤️