Jarní prázdniny na Kypru

Jak jinak strávit jarní prázdniny, než jarně, to je jasný. Na lyže jezdíme v lednu, aby byl sníh a málo lidí, takže na jarní prázdniny většinou vymýšlíme něco už víc teplého. A protože letos mne oslovila kámoška s prosbou, "co na jarňáky Veru, chceme k moři.", tak byl cíl jasný. Něco, kde už bude vážně hezky? Sice asi ne na koupaní, ale plácání bábovek a pohoda v teplíčku plus levné letenky? A tak vznikl Kypr.

Ohlas byl celkem veliký, asi je nás víc, co se na jarní prázdniny snaží trochu "ojarnit" a zima byla dlouhá, takže se k nám tentokrát přidalo i dost "cizích" holek, cizích v uvozovkách, protože už samozřejmě nejsou cizí, ale naše a těší mne, že se hned přidali na další plánované dobrodružství. ❤️Jelo nás 23, slušná partička.

Krásný čtyřdenní výlet na Kypr se změnil na pětidenní, protože jsme do toho vymysleli ještě jeden den strávený ve Vídni, když už tam s těmi dětmi jedeme. Let byl totiž velmi brzký ranní, takže jsme noc strávili na letišti, ale k tomu se dostanu.

V sobotu dopoledne jsme vyrazili v základní skupině na výlet do Vídně, prošli jsme si nejhezčí památky jako Hofburg, Katedrálu sv. Štěpána, Vídeňskou operu, a nebo si zahráli na babu v Schonbrunnských zahradách. Tedy my úplně ne, ale děti a Pavla .. Ty jí proháněly 😊 Ona tedy vlastně byla TOP tetička tentokrát celý výlet, nějak ji to sedlo, zúčastnila se všech her, nechala se vhodit do bazénu, děti ji milovaly, a i my maminky jsme ji milovaly❤️

Sobotní večer už nám tedy moc nepřál s počasím, zato zážitků byl plný. Strávili jsme ho v ikonickém Prateru, byli jsme na Ruském kole a puboši i s tetou Pavlou ( jak jinak) a strejdou Matějem i na obrovské horské dráze. A praterské ruské kolo, to je nádhera.

Těsně před půlnocí jsme dorazili na letiště. Protože jsme však dokupovali letenky našim pubertálním dítkům, neměli jsme pro ně tudíž pravé letenky, jen nějaké spojené rezervace, tak jsme museli čekat na klasické odbavení. Už nikdy víc tohle nekupuji. Takže místo plánovaného přespání za Security control jsme strávili noc před kontrolami. Našli jsme díky bohu super místo, waiting point, kde jsme zakempovali. Kempovačka to byla jiná, než u řeky v červenci, ale zážitek to také byl 😊 Děti se natáhly na zem, na lehátka, ty menší do kočárů a my mamky vlastně ani moc nespaly, to nám nějak prostě společně nejde, pořád si máme co říct.

Dětičky nám krásně spinkaly přes noc, i ráno při odbavení a ještě většina z nich usnula v letadle, tak to byla příjemná cesta. Na Kypru jsme vystoupili v neděli ráno do příjemného jara a posunuli se z vídeňských večerních 2 stupňů do ranních kyperských 15 stupňů. Bomba. Hned jsme si vzali kraťasy. Z letiště jsme se vydali pěšky do ubytování, čímž se neznalým přítomným omlouvám, uznávám, že já vždy naplánuju něco stylem, vždyť je to jen 5 kiláků 😊 Ale procházka to byla hezká ne? Dali jsme si několik zastávek u pláže, výborný pozdní oběd.. No mne se to moc líbilo 😊

K večeru, ano k večeru, pardon holky a kluci ještě jednou, jsme došli do ubytka. Bylo naprosto úžasné, tentokrát se mi fakt povedlo. Bazén, zahrada, luxusní apartmány , vše za hubičku. Holky byly nadšené a to mně fakt těšilo, po benátském ubytování v lednici parádní změna 😊 Ještě večer jsme se vydali do obchodu, já pořád pěkně v kraťáskách, vždyť je to kousek. No zase se někdo nachytal, tak jsme si dali pěkně 2 kiláčky tam, dva zpět 😊 Nicméně musím uznat, že i mne pak už byla zima 😊

Vyspali jsme se krásně do růžova a ráno nám přivezli auta. Protože jsem si zapomněla řidičák, řízení hned padlo na chudáku Jarku, a protože Rajda je stejná hlava děravá, tak i na Sylvu. Holky byly hozeny do vody, vlastně na levou stranu auta a jelo se. Napínavé to bylo, ne že ne 😊 My navigátoři jsme se také zapotily, jen co je pravda.. Jaruško, hezky vlevo, jedem zleva, zatočíš doprava, ale drž se v levém pruhu..

Výlet prvního dne byly Afroditiny lázně a pláž Blue lagoon. Cestou do lázní jsme objevili úplně super kavárnu s mléčnými šejky, které dělali i ze sójového mléka.. aaaa.. mnam ❤️ no i druhý den jsme si tam zajeli.

Kolem Afroditiných lázní je krásná vyhlídka, útesy, nádhera. Sama tůňka, kde se Afrodita koupala je taková malá, ale park je tam hezký, rozhodně stojí za procházku. My se nezdrželi moc dlouho, přeci jen jsme sebou měli sviště a nakonec jsme nejeli ani na tu Blue lagoon, skončili jsme v blízkém městečku na pláži se zmrzlinou a hřištěm, no, dětský výlet 😊 Většina času je těm prdolům přizpůsobena. K večeru jsme se alespoň zastavili na Petra tou Romiou, rodišti Bohyně Afrodity. Celý ostrov je pod její ochranou. Tam jsme tedy těsně po západu slunce pořídili naprosto famózní fotky.

Druhý den byl o něco dobrodružnější. To by bylo aby nebylo 😊

Cílem byli vodopády Kremiotis. Cesta trvala asi hodinu, někteří řidiči se už odvážili vyjet o něco rychleji, tak jsme se cestou rozdělili. Jo a někteří jeli ještě na ten šejk mléčný, my, mňam 😊

S Jarkou jsme se záhy ztratily, jely jsem trochu jinou cestou, jiným směrem než nám ukazovala mapa, že jsou ostatní. No nic, obrátily jsme to, tedy obrátily.. "Jarko, vycouváš to?" " Cože?" Vypadala vyděšeně. 😊 No vycouvala to, byl to kousek a taková úzká silnice, ale to jsme ještě netušily, co to znamená a vydaly jsme se za ostatními. Velká, velká chyba 😁 Jak se později ukázalo, dojely bychom také a asi lépe. Zajely jsme si asi dalších 20 minut, cestou nám přišla sms od ČuPky, holky nebojte se, dá se to. Cože?

No, dojely jsme po takové úzké silnici (no ta by se ještě dala vycouvat nebo v nějakém případě i otočit) k zatáčce, a za ní horizont. Ano, téměř nebe a horizont a cesta, no chodníček dolů, prostě dolů.. Fotíme to, píšeme jim, panebože! Tudy? Jooo, přišla nám odpověď, to dáte.

Jarka říká: "No tohle ale couvat nebudu." Moje myšlenky lítaly od: tam umřeme – až po: to je malé auto, to vytlačíme, to bude dobrý. Jely jsme krokem, no to možná přeháním, spíš nás zemská gravitace táhla dolů a Jarka statečně brzdila, a z obou boků nám šlehaly do auta šlahouny trávy, větví a zatáčky se točily jak hadi. Věřím, že ta cesta nebyla asi úplně dlouhá, ale byla vážně, vážně nekonečná. Holky co jely za námi se ztratily z dohledu, myslím, že sledovaly na mapě, kde jsme umřely a vydaly se za námi dolů, až když nás viděly ve svým mobilech na parkovišti v cíli. Uff.. musím říct, že jsem se bála 😊 Pravdou je, že zpět jsme jeli cestou jinou a ano, je to ta, kterou jsme chtěly přijet původně.

Z parkoviště nás čekala ještě krásná procházka k vodopádům, kterou jsme si krátili společně hrou "cukr, káva, limonáda" a protože to bylo z kopce, teta Pavla nikdy nemohla zabrzdit, a tak vznikla legendární hláška nesoucí se po celý zbytek pobytu 😊 Poté co Nikča asi dvacetkrát vrátila Pavlu zpátky, protože se hýbala, už to vzdala a tak odevzdaným pohybem rukou a hlasem pronesla: " Pavlo, ty vole, ty se vrať nejméně až k autu" 😊 Ono to takhle nezní tak vtipně, ale my se tak strašně smály, tak strašně a kdykoli něco k tomu nabádalo, přišlo, Pavlo, ty se vrať k autu 😊 Někdy ty hlášky vznikají tak pěkně sami, jako minule "po směru zády", tak stejně přišlo, Pavlo ty se vrat k autu, u toho byste ale musely být. Tak jsem si to tady aspoň "odložila" . Stejně takhle vlastně vznikají i naše přezdívky, kdo ji má, už k nám prostě patří 😊 Naše poslední, vzniklá na tomto výletě, je naše Jabloň 😊 Já jsem plodná, já mám každé dva roky dítě 😊 Jak Jabloň 😊

No zpět k výletu.. Vodopády byly moc hezké, od malého k velkému vedla krásná stezka, tenhle výlet jsme si užily. Po nich jsme zamířily do Paphosu na pláž. Tam jsme si dali oběd, Aperolek, a pováleli jsme se na pláži. Odvážní se dokonce koupali, snad na nikoho nezapomenu: Jarka, Matěj, Nikča, Janča a Leona. Odvážlivci, bylo to ledové jak..

Později odpoledne se ještě Drozdovic děti vykoupali v bazénu, no, ten byl ještě ledovější 😊

Poslední den jsme strávili v Paphosu. Tam jsme se dostali autobusem, ale tedy kyperské zastávky, to je něco 😊 Nikdy nevíte, kdy to přijede a jestli jste správně. Dá se tedy podívat na jízdní řády na internetu, ale tam jsou jen časy odjezdů z koncových zastávek 😊 Docela dobrodůžo.. N a cesta busem snad ještě větší, z města jsme pak totiž jeli na letiště taky autobusem a to byl řidič, no, myslím, že jsem si vyhodila asi 6 plotýnek jak to házelo, šílenost. Vážně asi moje nehorší jízda v životě.

Jinak Paphos je vážně hezký, byli jsme ve městě v Archeologickém nalezišti a pak šli podél pobřeží po pláži k Hrobkám králů. Trochu mne mrzí, že jsme nakonec měli na město jako takové málo času, ale tohle byl dětský výlet, takže pláže, zmrzliny, hřiště, pohoda.

Domů jsme odlétali pozdě večer a přiletěli ještě později. Ve Vídni byla zase noční zima.

Výlet to byl ale fakt krásný, musím říct, že se povedl. Kypr je nádherný, jsem ráda, že jsem tam byla a těším se na jeho příští návštěvu, bylo to krátké. A nebojte se ani jízdy vlevo, taky jsem si to nakonec zkusila, i bez řidičáku 😊 Musela jsem, bylo to dobrý. No, brzy si to zopakuji na Maltě, tam se taky řídí vlevo .

A ještě nějaké praktické poznatky k Kypru

• Sebou si vezměte adaptér do zásuvky na anglickou zásuvku. Je lepší ten "kulatý" aby do něj šly i kulaté zástrčky, nejen mobil, ten univerzální adaptér moc nedrží.
• Kočárky na Paphosu přijedou v nadměrných zavazadlech.
• Na Paphosu funguje MHD jen mezi velkými městy / ve velkých městech. Jízdní řády najdete na www.pafosbuses.com
• Auta jsme měli půjčené přes paní Radku Holešovskou , výborná spolupráce, hezky se starala, doporučuji.
• Bydleli jsme ve městě Mandria, je to hned vedle letiště, docela pěkné město. Hotel se jmenoval Aphrodite Sands Resort, krásné místo. Říkali jsme si, že sem pojedeme i na týdenní "válecí" dovču, asi příští rok na podzim. Přes léto je to dost drahé.
• Počasí nám přálo, teploty se na začátku března šplhaly ke 20 stupňům.
• V Pafosu jsou vážně krásné pláže, není třeba se bát bydlet ani v hlavním městě. Někde to nebývá, ale tady je to fakt super.
• Na Blue Lagoon vede cesta, tedy podle mapy ano, v reálu je to prašná, děravá cesta. Je asi lepší tam jít pěšky, ale to jsme s dětmi nešly.
• Letiště v Paphosu je maličké, stačí vám málo času před odletem.
• Autobus na letiště odjíždí z takového malého nádraží u Hrobky Králů. Je asi 200 m od vstupu do komplexu. Ještě jedno nádraží je v centru u Archeologického naleziště, ale tam odtud nejede. A je lepší nastoupit hned na začátku, autobus se točí jeden sem tam, jede 20 minut, takže jede v intervalu 40 minut z jednoho směru a je nacpaný k prasknutí.