Do Kjódži

Nějak nemůžu chytit inspiraci na psaní tohoto článku, že by mne s blížícím se podzimem opustila? Snad ne.. 

Minulý víkend jsme se v komorní sestavě – no představte si, pouhopouhých 14 lidí včetně dětí, vydaly do Kjódži. Jak název napovídá, vypadá to, že jsme byli pomalu v Japonsku 😊 Ale nemůže to být dál od pravdy. 

Chioggia, krásné místo kousek od Benátek, přezdívaná také malé Benátky. Nějak mi nejde přes pusu to její vyslovení, Kjódža. Je to malé rybářské městečko propletené kanály, stejně jako asi 60 km vzdálené slavné Benátky. Výhodou tohoto místa je, že ceny jsou zde naprosto odlišné, ať co se týče ubytování, nebo stravování, navíc se téměř všude dá koupat, což v Benátkách fakt nelze. Tedy kromě Lido di Venezia ( kdybyste někdo potřeboval poradit, kde se tam dá vykoupat, napište mi na FB 😊 )

Chiogga je součástí města Sottomarina, které už je větší moderní město s veškerou infrastrukturou. 

No a jaký byl náš příběh? Šílený, jako vždy v Itálii. Ta Itálie a její MHD. Už mně to ani nepřekvapuje a vlastně se asi pomalu stávám rebelem, jela jsem 3x načerno, jako chápete to? Já, člověk silných morálních zásad, bylo mi celou hodinu v autobuse špatně, jedna cesta totiž byla fakt dlouhá a my byly fakt zoufalé . Ale začnu popořadě.

Byly jsme ubytované v naprosto úžasném, krásném kempu. Isamar Holiday Village. Oblast Sottomarina , Ca Lino. Kemp se zdá dost často vyprodaný, ale na nás se úplně náhodou usmálo štěstí a ulovily jsme dva Deluxe bungalovy, se třemi ložnicemi, dvěma koupelnami, kuchyní a krásnou terasou. Kemp má neskutečně velkou rozlohu, leží na pláži, má několik restaurací, asi 8 bazénu, tobogany, skluzavky, vodní hřiště, normální hřiště, lunapark, tenisové kurty, obchod, půjčovnu kol ( to jsme využily bomba), no prostě asi vše, na co si člověk vzpomene.

Jediná jeho nevýhoda je, že tam fakt nechcete jet s italským MHDčkem 😊

Přiletěly jsme na letiště v Trevisu, čekala nás cesta do Trevisa, a pak do Mestre. Tohle umím nazpaměť a i ve spánku už, autobus 101, 102 nebo 103, pak vlak Trenatalia,  celkem za 6 Euro, což je značná úspora oproti autobusovým linkám, které jezdí do Benátek nebo Mestre přímo z letiště. 

V Mestre jsme našly autobusové nádraží, koupily jsme si lístek do Sottomariny, linka 60 nebo 65 tam jezdí. Přijel boží dvoupatrový autobus, děti nadšené, dospěláci taky, hlavně Pavla 😊 S Nikos hned obsadily přední sedačky nahoře, Bobina se brzy přidala a mne nezbývalo, než po zbytek cesty hlídat naši novou Wednesday lahev, která tekla, kdykoli se naklonila. Děkujeme za dárek 😁

A v Sottomarině přišlo peklo.. Navigace nás zavedla na zastávku, autobus měl jet za 5 minut. Když jsme ho viděly objíždět kruhový objezd a mířit z něj ven jiným směrem, našly jsme na zastávce cedulku, samozřejmě malou a v italštině, že zastávka je zrušená. Vydaly jsme se tedy směrem, kudy jel autobus. Cestou byla malá trafika, strašně milá paní nám prodala lístky na tu osudovou linku č. 5 do kempu a i zpět. A ukázala nám zastávku. No, zkrátím to. Na zastávce visel jeden jízdní řád, vedle druhý a vlastně platil úplně jiný, třetí, který nakonec Janča Něm. našla na stránkách dopravce a který vlastně ještě nevylepili. No, čekali jsme tam skoro 1,5 hodiny, na slunci, bez oběda, děti otrávený, ale bály jsme se pohnout, co kdyby přijel, třeba podle čtvrtého jízdního řádu. 

V autobuse nám neplatily lístky, automat je nechtěl vzít a tím započaly naše cesty načerno . Pak následovala totiž ještě cesta zpět, když jsme jely na letiště a zpět ze Sottomariny, a kdy řidič toho krásného velkého busu řekl, že lístky nemá a neví kde je máme koupit a nikde žádná kancelář nic. Nedaly jsme se , nastoupily, on zavřel a my jely, jinak bychom nestihly letadlo, už takhle jsme to měly na knop. Špatně mi bylo , špatně. 

Do ubytování jsme ale zdárně nakonec po téměř 4 hodinách dorazily, pokoje nám dali dokonce hned v poledne a odpoledne jsme již strávily u bazénu. Jeden z dětských bazénů měli dokonce vyhřívaný, takže naprostá pecka. I moře jsme ještě ten den stihly. Zde nás čekalo dobrodružství v podání nerudných Němců, kterým jsme překážely na dekách před lehátky a zavolali na nás plavčíka. Ten s námi tedy jednal jak s nějakým odpadem, to byl nepříjemný zážitek. 

Byly jsme tam jen dvě, ostatní holky šly do baru pro pití, pro vodu samozřejmě 😁 A plavčík nebyl ochoten počkat, když jsem se mu snažila vysvětlit, že nejsme komplet a potřebujeme trochu času, chtěl holkám házet ručníky do moře.. Byl velmi důležitý.  WTF.. Smyslem bylo se přemístit o 10 metrů dál, protože před lehátky se ležet nesmí. Taky nám je chtěl prodat, ale chtěl za ně 22 Euro a to bylo pět odpoledne. Takže vlastně tohle je asi další, druhá nevýhoda tohoto kempu. No, někde se vydělat musí a němečtí důchodci to zaplatí, to věřím, ale vám tak nezbývá než ležet na "socka" pláži o 10 m dál. Byla úplně stejná, to jen tak mimochodem. 

Víceméně toto chápu, sama si lehátka často platím, mám ráda, když se o tu pláž někdo stará a jsem ochotna jim dát vydělat a lehátka si za slušnou cenu zaplatit, ale 22 Euro za hodinu, kterou bychom tam byly, to fakt ne.  A ještě s takovým jednáním . To jsme si naposledy u moře říkaly, jak byli v Albánii drahé za 15 Eur, no, zlatí Albánci.

Ale jinak byl kemp skvělý, lehátek u bazénu dostatek, ve sprchách horká voda, čisté toalety, pizza u bazénu za 9 euro, ale fakt velká, drinky za 5, zmrzlina dobrá, perfektní.

V sobotu hned ráno jsme se vydaly na výlet do Chioggii, abychom si ji také prohlédly. Při této příležitosti jsme si v kempu půjčily kola, což byla úžasná volba. Autobus jel do kempu v úterý a o Vánoce, lístky na něj neplatily a jízdní řády někdo kouzlil. Kolo byla bezpečná volba. A bylo to boží.

Jelo se 11 km, po rovince, dostaly jsme úžasné žluté herky, moje celou dobu dělalo vrz, vrz, děti byly spokojené, my v návalu endorfinu ze sportu taky, dostaly jsme se na kolech až přímo do města, kam už auta nesměla,  projely ho asi za hodinku, daly jsme si svačinu a kávu a vlastně odpoledne už zase byly u moře. Celý výlet zabral asi 3 hodiny. 

Protože jsem toto léto nějak divně zestárla, nebo možná jak jsem teď zadaná, tak jsem, jak se to říká, "zfotrovatěla" usínala jsme každý večer s Bobinou v osm hodin, úplně odpadlá 😊 Takže o večerním životu Vám moc nepovím, ale holky byly na disco, v baru, na večeři, prý to tam žilo 😁 Na příští léto se asi budu muset zase odmilovat nebo vypít nějaký elixír mládí, nemá to na mne dobrý vliv, tento stav 😁  Útěchou mi budiž, že drinky dávali vážně silné a tím pádem po dvou aperolech na pláži mi noční zábava ani nechyběla 😁 Ale víte co, tohle byla fakt dovča, jen ti nejbližší, komorní sestava, žádná odpovědnost ( ta mně čeká za měsíc v Barceloně, 34 lidí uf, 😊) takže se to mohlo. 

Myslím, že celkově jsme si to opravdu užily, hlavně si odpočinuly, já určitě a ačkoli to bylo náročné, tak to bylo hezké. Asi z toho uděláme tradici, Italské loučení s létem.

 Loni to takhle vlastně všechno začalo a dnes jsme slušná partička ❤️ 

Díky holky a zase za pár dní.