Corfu - Eurotrip 2025

Corfu, smaragdový ostrov, nám nadělil zataženo a 20 stupňů, ideální čas nic moc nedělat tak, aby to člověku nebylo líto.

Na Corfu jsme doletěli v noci, letadlo ze Soluně mělo navíc hodinové zpoždění, takže jsme přistávali vlastně až následující den. Na letišti na nás měl čekat pan Michael, ale nečekal. Vypadal, že zaspal, nakonec se zdárně přiřítil. Ano, přiřítil 😊Jak jsme tak na něj čekali, dělali jsme si legraci, že přijede nějakým puntem a my se mu nevejdeme s kočárky. No, od pravdy jsme byli jen malinký krůček, přijel něčím dost podobným. Jany kočárek se nemohl vejít, kufr nezavřel a jel celé ty tři kilometry s otevřenými zadními dveřmi. Batohy naštěstí nepoztrácel, ale jak tak couval pěkně naložený, tak naboural letištní sloupek, no, už v tu chvíli jsme se trochu báli. 😊 Nakonec i s námi jel tedy rallye, asi chvátal zase do pelíšku. Jabloňka nám to nezvládla, holka nešťastná 😊

Ale ubytování měl nádherné, fakt krásné. Ještě v noci nám navíc ten nebohý chlapec otevřel bar a dal nám napít, vyprahlým, žíznivým turistům, tak si vyžehlil tu hororovou cestu. Byl fakt skvělý.

Ráno děti otevřely oči a pádily ještě napůl rozespalé do bazénu, nehledě na to, že nebylo moc hezky. Dopoledne jsme tedy strávily u něj a po obědě jsme se vydaly podívat do města Corfu.

Cesta tam trvala asi hodinku pěšky, ale nebyla moc pěkná. Vedla podél hlavní silnice. Zato hlavní město bylo opravdu krásné, alespoň ta stará část. Krásné bílé uličky, bílé kočičí hlavy, samý stánek se suvenýry tedy, ale i krásné kavárničky a taverny. Dali jsme si výbornou zmrzlinu a já navíc našla obchod s bezlepkovými dortíky. Jeden byl ucházející a druhý byl fakt výborný.

Podívali jsme se také do pevnosti ale nedostala jsem se s kočárem vysoko. Zpět jsme jeli autobusem, to už bylo kousek. Zvláštnůstkou na místní MHD dopravě bylo, že vás nepustí do busu s kočárem zadními dveřmi, dokud si nekoupíte nebo neukážete lístek. Tam jsme trochu zmatkovali.

Druhý den na Corfu jsme se vzbudili dokonce do deště, ale než jsme se vychystali k odchodu, tak vykouklo slunce. Na cestu do přístavu, odkud jsme se přesouvali do další destinace, nám už tedy svítilo slunce a šlo se nám pěkně zvesela. Šli jsme tedy opět pěšky, to už je u nás tak trochu zvykem. Je to vždy legrace, když se dívám na tu naši turistickou skupinu, jak se někde proplétá s těmi kočáry, batohy, říkám si, co si o nás lidé asi tak myslí a vlastně mne napadá jediné: blázni 😊

Cestou do přístavu jsme zašli na pláž asi 30 minut od něj. Patřila tedy k nějakému luxusnímu hotelu, což jsme nejdřív nevěděli a nevedla na ní samozřejmě pořádná cesta, ale všem je jasné, že jsme přenesli kočáry přes pár kamenů, propletli se několika křovími, ale dostali jsme tam 😊 A stálo to za to. Byla to paráda, člověk aspoň využil jejich zázemí, bar a toalety. A nikdo nic nepoznal 😊 A také jsme si tam půjčili šlapadla. Velké děti si vzali se skluzavkou a my s malými takové autíčko. Pláž byla navíc úplně úžasná pro děti, docela daleko až k bojkám byla fakt mělčina, takže byla navíc i pěkně vyhřátá. A to dokonce tolik, že i já jsem si tam vlezla a vykoupala se . A to už je co říct.

Po odpoledni na pláži jsme vyrazili na trajekt, abychom se přemístili do Albánie a teprve v tu chvíli začala ta pravá legrace 😊

Jen co jsme vlezli na loď, tak začalo být špatně Janě. Jak loď vyplula, přidávali se další a posledních 20 minut cesty už jsme byli zelení ve více než 50 procentech obsazenstva. 😊Malá Aďa jediná ale nakonec nevydržela a hodila, my ostatní jsme statečně vydrželi. První utekl Mates, za ním Karol s Adél a my stály s Nikol mezi dveřmi, křečovitě jsme se držely futer a jen se snažily přežít. Chvíli se k nám přidala i Tamka. Palubní personál dokonce začal rozdávat pytlíky, no to měli udělat myslím hned . A uprostřed toho všeho se ozvalo: "mne se chce kakat" Tentokrát Violka. Holky si umí vybrat ty pravé chvíle 😊 Jenže maminka byla zelená nahoře na venkovní palubě, tak ji naštěstí zastoupila teta Pavla. Jo a další den byla zase, už jsou holky pěkně sehrané, to jen tak mimochodem 😊

Přijeli jsme do Albánie v pěkném stavu, musím říct, že netuším, jak se budeme vracet. Jana ta je šílená, že na to už nevleze a já si popravdě taky nejsem moc jistá, jak moc se mi zpět chce. To si o sobě myslím, že jsem tvrďačka, ale tohle bylo i na mne moc.

Corfu jsme tedy na pár dní opustili, ale ještě se uvidíme za pár dní.

📍Corfu má malé letiště, alespoň v noci tak vypadalo

📍Předměstí hlavního města je velmi špinavé a divoké

📍Pevnost určitě stojí za prohlídku

📍 autobus stojí jinak u řidiče a jinak, když se jízdenka koupí ve stánku. Ale vesměs o malinko. 

📍 Na Corfu je jeden z největších aquaparků v Evropě, ale bohužel jsme to nezvládli, kvůli počasí. Tak snad příště.