Bulharsko se vší parádou

Tentokrát jsme udělali něco, co u nás není úplně běžné. Vyrazili jsme na týdenní dovolenou s all inclusive, bazénem a pláží kousek od hotelu. Prostě klasická letní dovča. A víte co? Musím přiznat, že jsem si opravdu odpočinula. Dokonce natolik, že jsem se rozhodla, že jednou za rok si takový týden klidně dopřeju.

Jenže mě znáte. Nejsem typ, který by za podobný pobyt nechal polovinu výplaty. Takže jsem měla radost, že se mi podařilo ulovit zájezd za zhruba 20 tisíc korun pro tři osoby na pokoji. To už je nabídka přesně podle mého gusta.

Tentokrát jsme odlétali z Bratislavy. To letiště si získává moje sympatie čím dál víc – myslím, že už jsem ho tu někde chválila. Cílem byla bulharská Varna, odkud nás čekal transfer do letoviska Svatý Konstantin a Elena. Přesně tak, jak to má na klasické dovolené být. Navíc jsme přiletěli poměrně pozdě večer a s partou malých dětí byl transfer rozhodně pohodlnější než řešit půjčení auta.

Hned první večer nás hotel mile překvapil. Přijeli jsme až v noci a na pokoji na nás čekala obložená mísa jako pozdní večeře. Takovou pozornost jsme opravdu nečekali.

Samotný hotel byl sice spíš jednodušší, ale čistý, útulný a všechno fungovalo, jak mělo. Krásné koupelny, velký venkovní bazén a samozřejmě bar, odkud putovaly drinky v rámci all inclusive. Upřímně? Děti stejně většinu času strávily právě v bazénu.

K dispozici byl i vnitřní bazén, který jsme ocenili během jednoho deštivého dne, a hned vedle restaurace bylo dětské hřiště. To se ukázalo jako geniální nápad. Zatímco jsme čekali na jídlo, děti obsadily prolézačky a během pár minut tam vznikl malý organizovaný gang. O zábavu bylo postaráno.

Jídlo bylo dobré. Ano, základ nabídky se během týdne trochu opakoval, ale vždycky se objevilo něco nového a nikdy jsme neměli pocit, že bychom neměli co jíst.

Velké plus ale dávám personálu. Hned první den jsem se zeptala, jestli mají něco bez lepku. Paní manažerka neváhala, nechala mi připravit čerstvé kuřecí maso přímo v kuchyni a další dny už vždy mysleli na to, aby bylo něco i pro mě. Takový přístup člověka opravdu potěší.

A ty drinky? Ty byly výborné. Stejně jako odpolední zmrzlina, na kterou se těšily nejen děti.

Moře bylo jen pár minut chůze od hotelu. Přiznám se, že jsem před cestou slyšela na bulharské pobřeží různé názory, ale my jsme měli štěstí. Voda byla krásně teplá, čistá a navštívili jsme několik pláží, které se nám všechny líbily.

Samotné letovisko je ale opravdu klidné. Pár restaurací, několik obchůdků a lázeňská atmosféra. Pokud někdo hledá rušný noční život, bude asi zklamaný. Jestli ale chcete vypnout, odpočívat a nikam nespěchat, je to ideální místo.

A odpočívali jsme opravdu poctivě. Žádné velké dobrodružství se nekonalo, ale o zábavu rozhodně nebyla nouze. Největší zásluhu na tom měla Káťa, která si snad celý týden nepřestala dobírat Páju. Každou chvíli přišla s nějakou poznámkou nebo vtípkem a člověk se prostě musel smát. Trochu adrenalinu občas přidaly paní J. a M., trochu večerního veselí zase paní D., ale celkově jsme měli skvělou partu a každý den přinesl něco, na co se bude ještě dlouho vzpomínat.

Protože bych to ale nebyla já, kdybych celý týden jen ležela u bazénu, museli jsme vyrazit alespoň na jeden výlet.

Kousek od letoviska se nachází středověký skalní klášter Aladža (Aladzha Monastery). Cesta k němu byla možná větším zážitkem než samotný klášter. Navigace nás totiž poslala přes místo, které připomínalo spíš bahnitou stezku než turistickou cestu. Takže jsme chvíli přenášeli kočárky, chvíli děti a chvíli sami sebe. Nakonec jsme to raději celé obešli. Aspoň máme zase historku do sbírky.

Poslední den jsme si ještě udělali zastávku ve Varně. Když už jsme byli tak blízko, byla by škoda ji nevidět.

Město ve mně ale zanechalo trochu rozporuplné pocity. Nejvíc mě mrzely nádherné starověké římské lázně. Je to úžasná historická památka, která by si zasloužila mnohem větší péči. Místo toho kolem ležel nepořádek, rostl plevel a celé místo působilo zanedbaně.

A vlastně podobný pocit jsem měla z Bulharska jako celku. Má obrovský potenciál, krásné moře, zajímavou historii i příjemné lidi, ale místy jako by se na něj trochu zapomnělo.

Přesto nelituji ani minuty. Odpočinuli jsme si, děti byly nadšené, nasmáli jsme se víc než dost a domů jsme si odvezli přesně to, co od letní dovolené člověk čeká – pohodu, slunce a spoustu společných zážitků.