Benátky zakleté v čase

Jak pojmout tento článek, to mi docela dlouho vrtalo hlavou.. V Benátkách jsem loni byla dvakrát a hned z kraje tohoto roku zase.. Člověk by řekl, že mi přirostly k srdci, ale to zase tolik ne 😊 Jsou plné lidí, plné zmatku ale lidé po nich touží. No, nedivím se na jednu stranu, Benátky, to je pojem prostě sám o sobě. Faktem je, že jsou plné života a to se mi na nich líbí. Tenhle výlet byl však zvláštní i něčím jiným.

Vydalo se nás na něj 18. 17 lidí stálo na letišti v sobotu ráno, někteří zvyklí se mnou cestovat, jiní ne. Pěkný počet. Trochu jsem měla obavy, jak takovou skupinku ohlídám, ale nakonec jsem si říkala, že všichni jsou dospělý, zodpovědní jedinci a vlastně to bude stejně jako v Rize, ono se to nějak rozprostře a rozeskupinkuje. No nemohla jsem být dál od pravdy 😊 Tyhle Benátky byly prostě bláznivé.

Už na letišti se nás sešlo o jednoho méně, tímto zdravím Vikinku a slibuji, že vymyslím něco lepšího pro tebe, až budeš zdravá 😘 Další žena – ta nejvíc bláznivá ( no měla růžovou čepici, co byste mohli čekat), si dala pěkně na čas, dojezd na letiště měla na poslední chvíli, ale vlastně si stihla ještě koupit minivínečko v Bille a tak vznikla první přezdívka víkendu, Billa 😊 To už ji asi zůstane. Jak nás předběhla v nástupu do letadla, to nikdo z přítomných nechápal a nechápe.

Letadlo mělo zpoždění, více než hodinu, kdy po hodině zase otevřely dveře a informovali nás, že musí odmrazit čumák a nějaké senzory a bez toho nevzlétneme a bohužel jim to nejde strojově, tak to musí udělat mechanik ručně. Při vzletu kolem nás nakonec tryskaly proudy vody až to bylo strašidelné. Let probíhal na jedničku, přistání též, to jsme byli všichni rádi.

Po přistání v Trevisu jsme šli přímo na zastávku. Však taky byla přítomna ta super průvodkyně že, která věděla, kam jít a čím jet😊 No mám dojem, že řidiči italské MHD mne nesnáší, protože tohle už byl třetí incident za posledních 6 měsíců. Tento když nás viděl, zastavil asi o 10 metrů mimo zastávku, zamával že neee a dokonce vypnul takovou tu ceduli nahoře kam jede.. jízdní řád ukazoval že má normálně jet 😊 však se taky rozjel a odjel ,ale bez nás 😊 toho dalšího jsme si už ujet nenechali. V Trevisu jsme přestoupili na vlak, jezdím ráda italskými vlaky, jsou pěkné a čisté. Nicméně, to by bylo, aby nebylo, běželi jsme na poslední chvíli s tím, že koupím jízdenky cestou a ve vlaku a povedlo se mi to jen pro 6 lidí, pak to napsalo, že online nákup uzavřen 😊 Vystoupit jsme nechtěli, takže jsme si koupili jízdenky na další vlak s tím, že budeme dělat blbý, vždyť jízdenky přeci máme 😊 😊 Šťastně a úspěšně jsme dorazili do Benátek ❤️ Prohlídku Baziliky San Marko jsme sice stihly na poslední chvíli, ale byla krásná. Doporučuji si koupit lístky online, ať nečekáte frontu. Lístek je sice o 3 eura dražší, ale čas je v Benátkách nepřítel.

Po celou dobu ve městě jsem si držela u sebe téměř celou skupinku, všichni se báli ode mne hnout, protože co kdyby o něco přišli. Snad se báli o mne, to je hezké. Jarky a Lenky jsem si hlídala, ostatní si hlídali mne. Takže žádné skupinkování, všichni pěkně pospolu jak ve školce. Příště prý dostanu provázek.

Večer jsme se ubytovali v menším hotelu v Mestre – na pevnině. Už jsem v něm bydlela, takže jsem věděla, že to bude dobrý. Čeho jsem si ale nestihla v létě všimnout bylo, že mají jen jednosklá okna a docela jimi profukuje. Topení bylo vyřešeno klimatizací, což je fajn, ne ale když jste v posledním patře, tam to moc nepomohlo. I přesto tedy galantně poskytli přímotopy. No, spala jsem v zimní bundě. Poprvé a doufám naposledy v životě 😊

Nedělní počasí nám aspoň přálo.. Trochu jsme se konečně ohřáli. Užili jsme si slunce na nábřeží, Aperol i návštěvy Murana a Burana. Klasicky jsme všude dobíhali na poslední chvíli, Billa a spol většinou za vteřinu dvanáct, ale to nejlepší dobrodružství náš ještě čekalo.

Náš zpožděný víkend jen nabíral na obrátkách. Na cestu na letiště nám nezbývalo už moc času. Když jsme se vrátili z Burana do Benátek, první impuls byl, že proběhneme Benátky pěšky k zastávce Flixbusu. Jenže.. provést skupinu 18 lidí uličkami Benátek, to je nadlidský úkon, obzvlášť, když mají všude tolik krásných výloh a nákupů. Navíc jsem nenápadně uznala, že pár lidem si již únavou motají nožky, přeci jen jet na výlet se mnou, to chce turistické schopnosti vyšší úrovně 😊 No nic, loď bude jistější, tam ty ovečky pěkně naskládám a nikam se mi nepoztrácí, napadlo mne. Zamířila jsem tedy na nejbližší zastávku Vaporeta. Loď ukazovala odjezd za krásné 2 minutky, paráda. Jenže nejela. Další, s odjezdem v 16.30 měla příjezd k autobusům na 16.54, paráda, Flix v 17 stihneme. Jenže, lidí bylo mraky, vystupoval hendikepovaný člověk s vozíkem a dvě zastávky před koncem se měnili kapitáni 🙈 Našla jsem tedy cestou náhradní vlak, pro případ nouze, jistota je jistota. Před výstupem z lodi byli všichni informováni, že běžíme. Ne obrazně, ale prostě běžíme, někam doleva a hledáme Flixbus. Všichni víme, že Flixbusy jsou zelené že? 😊 Autobus tam stál, loď zastavila a vyskákali jsme a úprk začal. No..☝️ Výsledkem je, že náš Flixbus nebyl zelený. Ne, on byl bílý 😂 Sakra. Parkoval za rohem, takže jsme ho neviděli. A jel nejspíš o minutku dřív, nebo spíš přesně na vteřinu na čas. A Lenka si cestou v tom úprku stihla koupit dvě magnetky 😂 Jak to udělala, nikdo neví. I Benátky mají své divné časové osy a záhady.

Plán B, započal. A jak rychle započal, tak skončil. Vlaková aplikace hlásila to zakleté slovo: Cancelled. To jako fakt? Oni ten vlak zrušili? No doprčic. Panika začala být na místě.

Lodí jsme se tedy dopravili o dvě stanice zpět, na nádraží Ple Roma, stanici MHD. Tam jsme chvíli zmateně pobíhali jak rojící se včelky, ale nakonec jsme se rozhodli, že vzít si taxi na 40 kilometrů vzdálené letiště bude jistě ta nejjistější volba. Myslím, že jsme si nakonec všichni usazeni na sedačkách v teple aut oddychli a ani nám nebylo líto peněz a propadlých jízdenek. Vtipně mi následný den ráno přišla na email zpráva od Flixu s pojmenováním "poslední výzva" a nezapomeňte si koupit jízdenky, abyste se dostali na letiště včas 😊

Zdárně jsme na první pokus opustili Itálii a odletěli na čas. To jsme nikdo nečekal. Celý víkend se nesl ve znamení časových katastrof a zpoždění a jediné zpáteční letadlo nás nezklamalo. Přistáli jsme v Praze do strašné zimy ale plní zážitků.

Pravdou zůstává, že poklidné výlety jsou milé, ale zase nemáte tolik historek, co jednou můžete někomu vyprávět. Tyhle Benátky jsou historek plné minimálně na celou lahev vína, protože než tohle někdo z nás 18 přítomných někomu odvypráví , uplyne spousta minut plných smíchu, napětí z vyprávění a oddychů, že jsme nakonec všechno zdárně zvládli.

Musím poděkovat skupince, protože tohle byl opravdu "little stress" a i já jsem po přečtených slovech cancelled ve vlakové aplikaci trochu zapotila a moji víkendovou oblíbenou větu " to vyřešíme potom" už ani nemohla použít.

Benátky vždy člověka překvapí a nikdy nejsou stejné, nikdy.. Takže zase nashle Benátky 😊