Arménie, ráj na skládce

Vyrazit do Arménie byl takový celkem netradiční nápad. Vlastně původně sloužil jako dárek k Ježíšku jedné z nás, ale jak je u nás zvykem, vyvolal tenhle výlet ohlas a jelo se. Tentokrát jsme nebyli ve složení už jen samé bábovky, a měli jsme i 4 chlapce, paráda 🤗

Odlétali jsme z naší oblíbené Vídně, letenky jsou z ni prostě super, cesta tam utíká, nedám na ni dopustit. Měli jsme noční let a včetně tříhodinového časového posunu to znamenalo noc v letadle. Tedy, musím říct, že fakt nic moc. Ale zase vlastně byl celý den k dobru.

V Jerevanu jsme přistáli kolem šesté hodiny ranní místního času a byli fakt unavení. Hned na letišti jsme si vyměnili dolary na jejich dramy a koupili sim karty s daty do telefonu. Cena za sim byla super, vlastně to vyšlo nakonec mnohem levněji, než si je objednat dopředu online. Za 10 dolarů neomezená data na 15 dní, takže paráda.

Také jsme se hned začerstva seznámili s arménskou pohostinností, která tedy na letišti nabrala opačný směr, než jsme očekávali. Servírka v kavárně byla ne úplně příjemná, celkem zmatená, přeci jen 14 lidí, to je frmol a měla dost problém s vracením. Popravdě tohle nás nakonec provázelo celou dobu, skoro nikde nám nevraceli. Prostě zabalili peníze a šli. Tak na to bacha. Kolikrát jsme si o to museli vysloveně říct a ještě čekat, kdo vyhraje, hrálo se o čas, kdo z koho. Ale milí nakonec Arméni všude byli. Hned první den na obědě nám k placení pustili hymnu, to bylo dobré 😊

Arménie je země plná žigulíků. Je až neuvěřitelné, kolik starých aut se tam pohybuje. Na křižovatce stojí starý žigulík, lada a vedle elektrická Tesla, paradoxy jako blázen. Jsou vidět obrovské ekonomické rozdíly mezi obyvateli. Přesto jsou Arméni tak milí a živí. Celé dny byly různé parky plné lidi, ne dva lidi, ne rodina, ale třeba 20 lidí dohromady a něco hráli. Také večer Jerevan dost ožíval. Na každém rohu, každých 20 metrů stál nějaký památník nebo monument. Arméni mají za sebou velmi těžkou historii a nezapomínají na ní.

Bohužel je Arménie také plná odpadků. Jsou všude, prostě všude. Na ulicích, chodníkách, zahradách, trávníkách, v řece, prostě všude. Uprostřed nádherné panenské přírody v horách s průzračnou řekou je najednou svah, z něhož shazují odpadky do řeky a ty odplouvají dál. To byl pohled, který lámal srdce.

A co naopak těšilo srdce byl Ararat. Bože, byl tak blízko a tak všude. Nádherný, vznešený a nedostupný. Ararat je symbol Arménie, avšak posledních cca 100 let patří Turecku. Pro Armény je otázkou cti vystoupat na horu, která je jim vlastně zapovězená. Arménie má s Tureckem po celé délce uzavřenou hranici a mezi zeměmi nefunguje ani letecké spojení. Za první světové války prováděli Turci Arménům systematickou genocidu a od té doby mezi zeměmi panuje nevraživost. No, možná se vlastně nedivím, ačkoli si říkám, jestli by všem nebylo lépe, kdyby odpustili.

V Arménii jsme strávily tři velmi nabité dny. První den jsme se vydali na pěší výlet do Zvartnots Cathedral Ruins, odkud byl krásný výhled na Ararat a kam jsme došli pěšky . No, cesta byla zajímavá. Chudáci nově přidaní spolucestující mi zbaštili 3 kilometry, no jsem hrozná, já vím, ale nesmíte mi věřit 😊 Ale zase musíte uznat, že to za to stálo.

Na cestu zpět jsme využili jerevanskou MHD, to byl zajímavý zážitek. Musíte najít zastávku. Na netu se podívat, kdy to jede, nebo případně počkat. Autobusy, spíš tedy minibusy jezdí každou chvíli. Ale jsou sakra plné. Když se takový autobus blíží, začnete mávat. A on možná zastaví 😊 A když jste turisti jako my a nepoznáte ty správné dodávky, tak prostě máváte na všechno.. Včetně kamionů .. " Co máváš, to je kamion!" " To je jedno ne, je velkej a třeba nás vezme" 😊 Dostali jsme se asi do třetího minibusu nakonec a ten nás dovezl do Jerevanu. Ten jsme si prošli, dali jsme si oběd v úplně luxusní restauraci za cenu normálního jídla u nás, viděli Modrou mešitu, což je jediná funkční jerevanská mešita, Náměstí republiky, kde se soustředí vše a Caskade Complex, což jsou terasovité zahrady spojené 572 schody a s muzeem.

Ubytování nás trochu vyšplouchlo, z venku vypadalo děsivě, uvnitř to šlo, nicméně nás neubytovali všechny, ani by vlastně nemohli, měli jsme objednáno 7 pokojů, oni měli 6, už automaticky počítali s tím, že nás někam přesunout. Náhradní ubytování bylo dost děsné, a ubytovatelé vlastně přestali okamžitě komunikovat. V tom našem ubytování byla nakonec taková kosa, naštěstí ne tak velká jak v Benátkách, ale taky nic moc. Nikde nebylo žádné topení, což je nepochopitelné v zemi, kde v březnu bylo 5 stupňů. Nakonec jsme ráno druhý den vyžebrali u uklízečky přímotop, který jsme zabavili a střídali se o něj po zbytek pobytu. A v náhradním bylo pro změnu teplo, ale zase smrádek.

Měli jsme zaplacené dva výlety s místními cestovními kancelářemi. První den jsme se vydali do hor, navštívili jsme jeskynní klášter Gerhard, který je z velké části vytesaný přímo do skály, a je celý obklopen horami a chrám Garni, který je vzácným symbolem předkřesťanské Arménie. Jde o jedinou stojící antickou budovu se sloupořadím na území Arménie i bývalého Sovětského svazu.

Naobědvali jsme se v místní restauraci, kde jsme si také upekly i tradiční chléb lavash, a poté se ještě vydali na Symfonii kamenů. To jsou sloupové čedičové útvary. Odpoledne po návratu do Jerevanu jsme ještě navštívili Katedrálu sv. Řehoře, která je největší katedrálou arménské apoštolské církve, a je jednou z největších náboženských staveb na jižním Kavkaze. Cestou jsme ještě minuli pár menších kostelů, parků, lunapark, dali si kávu a další.

Poslední den jsme vyrazili na jezero Sevan a do klášteru Sevanavank. Ke klášteru vede asi 200 schodů, ale je to už dost turistické místo, ne jako třeba Gerhard. Původně byl klášter postaven na jižním břehu malého ostrova. Po umělém vypouštění jezera Sevan, klesla hladina vody asi o 20 metrů a ostrov se proměnil v poloostrov.

Sevan je horské jezero, největší na Kavkaze, ve výšce téměř 2000 m.n.m a jsou od něj překrásné výhledy a je tedy vážně obrovské. A je tam dost chladno, byl tam ještě sníh.

V Sevanavanku stojí i desítky chačkarů, arménských stél s motivem kříže. Chačkar je arménská kamenná stéla s vyrytým křížem a dalšími ornamenty.

Viděli jsme také staré město Dilijan, které se mně osobně tedy vůbec nelíbilo, klášterní komplex Goshavank a klášter Haghartsin. Musím tedy říct, že i na mne bylo těch klášterů dost a popravdě bych ty poslední dva ani nemusela vidět. Večer jsme se ještě zašli podívat na památník Matky Arménie, který jsme cestou viděli z autobusu a vzali to domů kolem nádherně nasvíceného parlamentu. Celý Jerevan byl vlastně večer nasvícený a moc krásný.

Celý výlet jsme tentokrát moc nenaspali, věci k vidění bylo moc a časový posun za tak krátkou dobu nešel vyrovnat, ale jsem ráda, aspoň jsme měli dost času, protože Arménie je fakt hezká. Jen bych příště ráda viděla víc ty hory, musím se odvážit se do ní vydat sama a projít se tam po nějakých turistických stezkách a vidět vodopády a další přírodní krásy.

Návštěvu Arménie všema deseti doporučím každému, není čeho se bát. Tahle země je klenot ❤️

• V Arménii se moc nedoporučuje pití vody z vodovodu, já ji všude piju, ale tady jsem ji tedy raději nepila
• Simku s daty kupte na letišti
• Směnárny ve městě mají podobný kurz jako na letišti, takže klidně směňte už tam
• Pozor na vracení, nechtějí ty malé penízky jejich vůbec vracet.
• Jídlo mají tedy vynikající, a velmi cenově dostupné.
• Objednávala jsem dopravu na letiště přes booking – minibus, stál pár korun. Měli jsme brzký ranní odlet.
• MHD je velký dobrodružný 😊 Ale dá se to. Platí se při výstupu a stojí pár set dramů.
• Naletěli jsme s tím ubytováním, tak pozor na to. Dokonce se jiné ubytování s jiným jménem prezentovalo stejnými fotkami, takže to asi bylo to samé.
• Na letišti v Jerevanu nemají elektronické letenky, musíte na přepážky, takže si dejte dostatečnou rezervu před odletem.
• Bezlepkové jídlo tam spíše nevedou než vedou. Ale dá se najíst v restauraci s opatrností v pohodě.
• Lepší se domlouvat rusky.