Advent v Londýně

Jet do Londýna nikdy nebyl můj sen. Vlastně sem jsem nikdy nechtěla, ani do Anglie jako takové. Vždy jsem měla pocit, že Angličané jsou studení čumáci, a to není nic pro moje horké plážové srdce.

Nemohla jsem se víc mýlit.

Vyrazili jsme na předvánoční, adventní víkend. Poslední dobou se snažím plánovat ty výlety od pátku do neděle, přeci jen nám všem už dochází dovolená 😊

Bylo nás 18, parádní akorát skupinka, dva kluci a zbytek holek. Přiletěli jsme v pátek večer, na letišti jsme se tentokrát trochu zdrželi, museli jsme projít pasovou kontrolou, to už jsme dlouho nedělali a moc jsem s tím nepočítala, takže jsem nám objednala autobus na za hodinu po přistání a ten jsme nestihli.

(Nezapomeňte, že Anglie už není v EU a pokud byste tam rádi vyrazili, musíte mít vízum -ETU. Platí na dva roky a je velmi jednoduché si ji udělat, kdo by potřeboval, ráda poradím.)

Doletěli jsme na letiště Luton a odtud pokračovali autobusem do Londýna. Cesta byla dlouhá, ale příjemná, autobus nás vzal i když jsme měli objednaný ten předtím a kvůli zdržení letadla a té obří frontě na pasové kontrole ho nestihli. Dojeli jsme do centra Londýna a tam přestoupili na metro.

Vtipné je, jak jsou všichni už zvyklý, že málokdy bydlíme přímo v tom daném městě, tak mi v autobuse byl položen dotaz: "Veru, a v jaké vesnici budeme vystupovat?" Říkám: "v Londýně" Tak prý trochu větší, ale hezká vesnice 😁

Londýnské metro. No, když jsem si přečetla, že má asi 270 stanic a 11 linek, tak jsem se ho trochu bála. Ale neztratili jsme se ani jednou. Je parádní. Takže se není čeho bát.

V sobotu ráno jsme vyrazili hned brzy ráno do centra. Přeci jen času bylo málo, na Londýn obzvlášť, tak nebylo na co čekat. A protože toho času bylo fakt málo, tak se tam rozhodně ještě vrátíme. ETA platí 2 roky, tak je potřeba toho využít.

Začali jsme okruh procházkou přes Trafalgarské náměstí ( kousek odtud je úplně boží pekárna), došli jsme k Buckinghamskému paláci a parkem k Westminsterskému opatství. To bylo tak překrásné. Tak moc. Byli jsme v něm asi 2 hodiny a bylo to málo. Rozhodně si vynahraďte víc času, až sem půjdete. Odtud jsme šli kolem Bigbenu k Londýnskému oku. Cestou jsme si dali oběd a kávu u Temže.

Musím říct, že jsme vyhráli v loterii a celý víkend jsme měli naprosto boží počasí, prosinec v Londýně a nám svítilo slunce jak o závod.

Londýnské oko – druhé největší "ruské kolo" na světě (dlouho bylo největší). Ty výhledy z něj, to je něco. A nástup a výstup je dobrodružství samo o sobě 😊 Takže to vysoké vstupné za to stojí.

Po oku jsme skočili na typický červený autobus a zajeli k Tower bridge.

Málem jsem na přání holek objednala HOP on HOP off autobus, aby se svezly tím božím červeným dvoupatrákem a nemusely se moc nachodit, ale díky bohu jsem to neudělala. Všechny tyhle hlavní památky jsou fakt kousek od sebe pěšky, a využití "normálního" dvoupatrového autobusu stojí téměř pakatel a je to velmi jednoduché. Nastoupíte, pípnete u řidiče svoji bankovní kartu a hotovo. Dejte si jen pozor, abyste platili stále stejnou kartou, v metru i v autobuse, protože se to pak nasčítává a pokud jezdíte víc, neodečte vám to více než 8,5 libry, co je strop za 24 hodin.

Po setmění jsme se vydali na "nejhezčí londýnské adventní trhy" . Do Hyde parku , Winterwonderland. Byl to takový můj tahák když se plánoval tenhle výlet a nakonec to bylo jediné zklamání tohoto výletu. Byla to obyčejná, vánočně nasvětlená Matějská. Fakt peklo. Drahý, lidí hrozně.. No, jak řekla Pavla, byla na jediné atrakci, stála 8 liber a měla 100 metrů, a trvala 20 minut (reálně 20, metrů, to jen pro upřesnění). Vystála si frontu na pivo 😂

Zanechalo to v nás všech asi nějaké divné následky, neboť cestou domu, asi třičtvrtě hodiny poté, v autobuse najednou zničehonic povídá Bára: " Pavlo, ty jsi dala 260 korun za vstup a 260 za pivo?" Pavla: "prosím tě a jak tě to teď napadlo?" Bára: "no, dělám ti zrovna účetnictví." Jak ji to napadlo, myslím netušila ani ona sama. No smáli jsme se po zbytek cesty. A vlastně ještě i Simče, která také byla celá rozhozená a pořád nám někde chtěla vystupovat.

V neděli jsme se podívali na nádraží Kings Cross, kde je nástupiště 9 a ¾ . Ano správně, Harry Potter. Ale nic moc , vozík ve zdi, kde se můžete za poplatek vyfotit a fronta jak blázen. Takže holky navštívily jen obchod a šli jsme zase dál. Část šla do Muzea voskových figurín a my ostatní procházkou kolem britského muzea do centra. Cestou jsme si dali výborný bezlepkový hamburger ( a ostatní lepkový) v řetězci Honest Burger. Lahůdka.

👍TIP ! to jsem nevěděla a vlastně mne to ani nenapadlo, do britského muzea, do trvalé expozice se neplatí vstupné. Takže příště určitě navštívíme.

Po obědě jsme se sešli všichni v centru a pomalu se chystali na cestu na letiště. Vtipné bylo, tedy nebylo, ale my už s tou dopravou prostě bojujeme, že náš autobus nejel. Prostě nejel 😊 Další pan řidič nás odmítl vzít, vznikla celkem pěkná hádka, byl dost nerudný, ale další nás pak vzal. Nezájem že máme jízdenky na nějaký čas, autobus zrušen. Nakonec jsme na té zastávce pěkně vymrzli a myslím, že víc než polovina z nás se pěkně nastydla. Čekali jsme tam nakonec as hodin a třičtvrtě.

Pasovka na letišti v Lutonu proběhla rychle, Security též a letadlo mělo malé zpoždění, takže jsme všechno krásně stihli a v neděli před devátou večer byli zase pěkně zpátky v Praze.

Fakt ten Londýn stál za to. Jo a Angličani byli velmi milí. A vůbec ne studenokrevní.

To se mi na Londýně také ještě moc líbilo bylo, že ačkoli byl prosinec, slunečno, ale chladno, všude byli zahrádky od restaurací plné lidí, člověk se cítil vážně jak na dovolené.